Adopce do naha

Źivotní postřehy z oblasti náhradní rodinné péče

Děkuji Ti za mého syna!

Publikováno 05.08.2017 v 16:39 v kategorii Přímá adopce, přečteno: 564x

Děkuji Ti za mého syna!

„Pokaždé když si pohladila bříško, tak ve mně zatrnulo. Vyjde to? Ustojí to a zvládne se ho vzdát? Několikrát jsem ji chtěla požádat, zda bych si mohla sáhnout na bříško a cítit, jak kope. Ale nikdy jsem se neodvážila. Jednou kopal tak, že byla na stěně bříška vidět nožička. Jak já jí záviděla a zároveň jsem měla obrovský strach z toho, co bude dál.“ Kdo jsou ony ženy, které musely udělat pod tíhou životních událostí to složité rozhodnutí… Celý článek ›


Vykořeněná

Publikováno 11.07.2017 v 17:27 v kategorii Vyrůstal jsem v náhradní rodině, přečteno: 4029x

Vykořeněná

„O tom, že jsem adoptovaná, mi rodiče neplánovali nikdy říci. Odstěhovali se proto na druhý konec republiky. Já nic netušila, jen jako malé holčičce mi vrtalo hlavou, proč nemají fotky od mého narození, jako tomu bylo u mé mladší sestry? V té době mi ale stačilo prosté vysvětlení, že ještě neměli foťák, a proto mě nemohli vyfotit.“ Jak se asi cítí člověk, který část svého raného dětství strávil v ústavní péči? Je vůbec možné, aby… Celý článek ›


Životní zkouška mi pomohla splnit dětský sen

Publikováno 30.06.2017 v 20:02 v kategorii Změna pečující osoby, přečteno: 7088x

Životní zkouška mi pomohla splnit dětský sen

„Když jsem byla malá, moc jsem si přála mít živé miminko, které by mi nikdy nevyrostlo. Pěstounstvím si vlastně plním svůj tajný dětský sen. Věřím, že není na škodu, když všechno nejde hladce a člověk prochází řadou překážek. Určitě ho to posílí ve vytrvalosti a umožní mu to více přemýšlet nad tím, zda to, co si vybral, je to pravé a zda má cenu o to bojovat za každou cenu.“ Myslím, že je úžasné, pokud se člověku podaří splnit si svůj… Celý článek ›


I dva jsou rodina

Publikováno 22.06.2017 v 19:47 v kategorii Ze života, přečteno: 5850x

I dva jsou rodina

Vzala jsem do ruky fotku, na které bylo maličké miminko s velkýma hnědýma očima, a byla jsem ztracená. Věděla jsem, že tohle je můj syn, moje miminko. Bylo mi jedno, jak je starý, kdy se narodil, věděla jsem, že udělám vše pro to, abych si ho mohla odvést domů. Jedna z méně častých, ale o to zajímavějších otázek týkající se adopce dítka zní nějak takto „Mohu být schválena a přijmout dítě do osvojení také v případě, že nemám… Celý článek ›


V dobrém i zlém

Publikováno 02.06.2017 v 16:47 v kategorii Rodičovství, přečteno: 816x

V dobrém i zlém

„Dala mi miminko do náručí a já necítila nic, vůbec nic kromě obrovského zmatku v hlavě. Ano, byla nádherná, ale bylo to, jako když Vám dají do náruče jakékoliv cizí dítě.“ Sen každého adoptivního rodiče je přivést si domů krásné, zdravé miminko přímo z porodnice. Rodiče tak zažijí s miminkem vše od prvního úsměvu, přes první krůčky až do dospělosti. Je to úžasná životní zkušenost, která s sebou ale alespoň na začátku nese velkou pachuť… Celý článek ›


Jak si Anička vybojovala život

Publikováno 15.05.2017 v 20:53 v kategorii Změna pečující osoby, přečteno: 1203x

Jak si Anička vybojovala život

„A tak jsem miminko hladila a houpala a při tom jsem uvažovala nad tím, že žádnému dítěti by se tohle přece nemělo dít! Být v nemocnici na vše tak strašně samo.“ Jedním z argumentů, které jsou velmi často požívány v diskusi o vhodnosti a nevhodnosti ústavní péče pro nemenší děti, je špičková zdravotnická péče, která je zde dětem poskytována. Nemocné miminko přece patří do nemocnice nebo do dětského centra, kde se o něj náležitě postará… Celý článek ›


Tak trochu jiné těhotenství

Publikováno 03.05.2017 v 17:57 v kategorii Rodičovství, přečteno: 3999x

Tak trochu jiné těhotenství

"Při záchvatech pláče a napětí, které prožíval v prvních měsících, když se jeho tělíčko ,,čistilo,, od nedobrovolných narkotik, to muselo být hodně náročné. Pěstounka ho trpělivě nosila, houpala a konejšila. Vypiplala ho a dostala do takového stavu, že se ve třech měsících byl schopen konečně uklidnit a poprvé se usmát. Když jsem viděla jeho první fotky, měl ve tváři výraz jako ustaraný dědeček. V ústavu by měl těžko jednu náruč jenom pro… Celý článek ›


Ústav nebo rodina

Publikováno 01.05.2017 v 14:05 v kategorii Vyrůstal jsem v náhradní rodině, přečteno: 979x

Ústav nebo rodina

"Jednou se na mě přijela podívat maminka, zatím jen na návštěvu. Šly jsme do herny a tam jsem běhala pořád dokolečka. K tomu jsem točila korálkem na šňůrce. Pak si mě maminka vzala na klín a houpala mě. Pak to ale musela jet dořešit na soud. Pár týdnů jsem tam ještě musela zůstat. Nakonec to dopadlo dobře. Máma pro mě přijela i se svými dcerami – mými ségrami. Byla jsem šťastná a smála jsem se od ucha k uchu. Líbilo se mi, že můžu jet domů. V rodině… Celý článek ›


Vážený pane poslanče, vážená paní poslankyně

Publikováno 24.04.2017 v 16:43 v kategorii Ostatní, přečteno: 26121x

Vážený pane poslanče, vážená paní poslankyně

Můj život nezačal dvakrát šťastně. Narodila jsem se jako nechtěné dítě drogově závislé matce. Zatím co matka odešla z porodnice sama, já byla převezena do dětského centra. Do velkého a krásného barevně vymalovaného domu plného hraček. Tety zde byly moc hodné, pečovaly o mě tak, jak nejlépe mohly. Ale každá z nich jinak voněla, mluvila, usmívala se. Někdy jsem plakala hlady dlouho, než se na mě dostala řada. Pochopte, teta má v péči ještě tři stejně… Celý článek ›


Kde jsi mami?

Publikováno 23.04.2017 v 17:51 v kategorii Úvahy o adoptivním rodičovství, přečteno: 400x

Kde jsi mami?

K napsání dnešní úvahy mě vede článek, který se mi nedávno dostal do ruky a měl trochu mrazivý název - „Představte si, že by Vás Vaše dítě nemělo.“ Bylo velmi zajímavé, mrazivé a děsivé ho číst. Tyhle myšlenky se mi totiž vkrádají do hlavy už dávno. Vždy jsem je ale jen zděšeně odehnala. Až tenhle článek mě donutil si to celé zkonkretizovat ...Když se před několika lety řešila situace mé dcery, bylo přechodné pěstounství ještě v… Celý článek ›