Adopce do naha

Źivotní postřehy z oblasti náhradní rodinné péče

Jak si Anička vybojovala život

Publikováno 15.05.2017 v 20:53 v kategorii Změna pečující osoby, přečteno: 1305x

Jak si Anička vybojovala život

„A tak jsem miminko hladila a houpala a při tom jsem uvažovala nad tím, že žádnému dítěti by se tohle přece nemělo dít! Být v nemocnici na vše tak strašně samo.“ Jedním z argumentů, které jsou velmi často požívány v diskusi o vhodnosti a nevhodnosti ústavní péče pro nemenší děti, je špičková zdravotnická péče, která je zde dětem poskytována. Nemocné miminko přece patří do nemocnice nebo do dětského centra, kde se o něj náležitě postará… Celý článek ›


Tak trochu jiné těhotenství

Publikováno 03.05.2017 v 17:57 v kategorii Rodičovství, přečteno: 4110x

Tak trochu jiné těhotenství

"Při záchvatech pláče a napětí, které prožíval v prvních měsících, když se jeho tělíčko ,,čistilo,, od nedobrovolných narkotik, to muselo být hodně náročné. Pěstounka ho trpělivě nosila, houpala a konejšila. Vypiplala ho a dostala do takového stavu, že se ve třech měsících byl schopen konečně uklidnit a poprvé se usmát. Když jsem viděla jeho první fotky, měl ve tváři výraz jako ustaraný dědeček. V ústavu by měl těžko jednu náruč jenom pro… Celý článek ›


Ústav nebo rodina

Publikováno 01.05.2017 v 14:05 v kategorii Vyrůstal jsem v náhradní rodině, přečteno: 1090x

Ústav nebo rodina

"Jednou se na mě přijela podívat maminka, zatím jen na návštěvu. Šly jsme do herny a tam jsem běhala pořád dokolečka. K tomu jsem točila korálkem na šňůrce. Pak si mě maminka vzala na klín a houpala mě. Pak to ale musela jet dořešit na soud. Pár týdnů jsem tam ještě musela zůstat. Nakonec to dopadlo dobře. Máma pro mě přijela i se svými dcerami – mými ségrami. Byla jsem šťastná a smála jsem se od ucha k uchu. Líbilo se mi, že můžu jet domů. V rodině… Celý článek ›


Vážený pane poslanče, vážená paní poslankyně

Publikováno 24.04.2017 v 16:43 v kategorii Ostatní, přečteno: 26696x

Vážený pane poslanče, vážená paní poslankyně

Můj život nezačal dvakrát šťastně. Narodila jsem se jako nechtěné dítě drogově závislé matce. Zatím co matka odešla z porodnice sama, já byla převezena do dětského centra. Do velkého a krásného barevně vymalovaného domu plného hraček. Tety zde byly moc hodné, pečovaly o mě tak, jak nejlépe mohly. Ale každá z nich jinak voněla, mluvila, usmívala se. Někdy jsem plakala hlady dlouho, než se na mě dostala řada. Pochopte, teta má v péči ještě tři stejně… Celý článek ›


Kde jsi mami?

Publikováno 23.04.2017 v 17:51 v kategorii Úvahy o adoptivním rodičovství, přečteno: 454x

Kde jsi mami?

K napsání dnešní úvahy mě vede článek, který se mi nedávno dostal do ruky a měl trochu mrazivý název - „Představte si, že by Vás Vaše dítě nemělo.“ Bylo velmi zajímavé, mrazivé a děsivé ho číst. Tyhle myšlenky se mi totiž vkrádají do hlavy už dávno. Vždy jsem je ale jen zděšeně odehnala. Až tenhle článek mě donutil si to celé zkonkretizovat ...Když se před několika lety řešila situace mé dcery, bylo přechodné pěstounství ještě v… Celý článek ›


Naše pohádka pro adopčátko

Publikováno 18.04.2017 v 19:19 v kategorii Můj příběh, přečteno: 1293x

Naše pohádka pro adopčátko

Dnes bych Vám ráda opět napsala pár vět z našeho příběhu. Je to příběh, který jsem vymyslela spolu s dcerou. Je to taková pohádka pro adopčátko, ale trochu jinak. Nezačíná domečkem a hodnými tetami, ale ještě o něco dřív. Celé to začalo tímhle rozhovorem: "Maminko, existujou rodiče, kteří nemají své dítě rádi a vykopnou ho z domu?" "Ano, i takoví rodiče bohužel občas existují, ale pro takové děti se pak třeba najdou jiní rodiče, třeba… Celý článek ›


Nečekané setkání

Publikováno 14.04.2017 v 15:18 v kategorii Přímá adopce, přečteno: 2187x

Nečekané setkání

„První pocit, když jsem uviděla biologickou matku našeho miminka, byl strach. Strach, že si přišla pro naše dítě! Já nevěděla, proč k tomu soudu přišla, jen jsem věděla, že do té doby nepodepsala souhlas s adopcí.“ Za dnešní příběh děkuji adoptivní mamince, která si svého dlouho očekávaného syna přivezla jako desetidenní miminko přímo z nemocnice. Dnes je totiž možné přijmout do rodiny miminko ihned do porodu – jedná se o tzv. přímou adopci.… Celý článek ›


Dvojité štěstí

Publikováno 28.03.2017 v 21:52 v kategorii Citová deprivace, přečteno: 2626x

Dvojité štěstí

„Děti nemluvily, přejídaly se a neuměly si dojít ani na nočník, ale beze slova po sobě uklízely, rovnaly si postýlku, odnášely nádobí, oblékaly se… Jednou zlobily a manžel jim z legrace řekl „Že vy půjdete klečet?“ Jenže to co následovalo, nás velmi zarazilo - oba dva si beze slova šli kleknout do kouta. Neplakali, ani nic neřekli, jen si klekli. V tom okamžiku jsem si s těžkým srdcem pomyslela, co si asi ty děti musely prožít.“ Za dnešní příběh… Celý článek ›


Láska jako životní dar

Publikováno 19.03.2017 v 17:24 v kategorii Citová deprivace, přečteno: 1222x

Láska jako životní dar

„Museli jsme řešit situace, kdy se maličká bouchala do hlavičky nebo sama sebe kousala do ručiček. Jsou to projevy citové deprivace z kojeneckého ústavu. Psycholožkou mi bylo vysvětleno, že dítě tímto způsobem na sebe upozorňuje v kolektivu nebo samo sobě způsobuje nějaký silný vjem, protože vjemy nemá nebo jich má jen velmi málo.“ Každé dítě by mělo začít svou životní cestu jako chtěné a s láskou přijímané. Vždyť na tom, jak nás vnímá okolí… Celý článek ›


Miminko (jen) ,,na chvilku“

Publikováno 12.03.2017 v 08:00 v kategorii Změna pečující osoby, přečteno: 6098x

Miminko (jen) ,,na chvilku“

„Bylo to krásné a zvláštní zároveň. Celá rodina jsme k miminku přilnuli. Bylo to tak jednoduché. Lidské mládě je celkem dlouho závislé na pomoci druhých, proto je to tak podle mě zařízeno, že člověk a obzvlášť žena tak snadno přilne i k cizímu dítěti. A dítě? Tomu je jedno, kdo se o něj stará, ale nutně potřebuje někoho blízkého – jednu známou tvář, aby si utvořilo vazbu a dokázalo si vytvářet vztahy i v budoucnosti. „ Práce přechodných… Celý článek ›