Adopce do nahaŹivotní postřehy z oblasti náhradní rodinné péče

Nepřirozené?

Publikováno 07.08.2016 v 18:52 v kategorii Adoptivní kojení, přečteno: 530x

Dnešní doba je v přístupu ke kojení dost zvláštní. I když je to vlastně asi docela logické, protože vyvažuje extrém, který se děl v předchozích generacích, kdy bylo kojení považováno za nedůležité, možná i nezdravé, byl to přežitek a celkově nebylo společností podporováno.
Dnes jsme tedy v opačném extrému, pokud matka nekojí, je na ni společností vyvíjen velký negativní tlak. A to píšu, myslím, velmi kulantně. Chápu, že pokud si s kojením žena zažila své, nezdařilo se a pak to dostane někde (kamarádka, lékař, kdokoliv, kdo se cítí být natolik zainteresován, že se zeptá) na talíři, je to velmi stresující a ponižující.

Takže ve chvíli, kdy chce kojit neplodná náhradní máma, je to něco jako byste vzali červený hadr a mávali s ním před býkem - „ Ta, proč ta by měla chtít kojit? Neporodila, nebyla těhotná, vždyť to nemá žádnou logiku, je to máma náhradní, je to nepřirozené…"

Ano, spojení je to „nepřirozené“, se mi v reakcích opakují.

Mimochodem, za tyto reakce děkuji, velmi si jich cením.

Upřímně jsem se nad tím zamyslela s mou laktační poradkyní.

Pomiňme teď všechny ty důvody, proč je dobré pro dítě kojit a že jich je - od zdraví až po budování lepšího attachmentu s pečující osobou - mnoho.

Chtěla jsem vědět, zda chci opravdu něco, co vím, že je velmi důležité a přínosné pro dítě, ale nepřirozené pro mě?

Dobře, pomiňme fakt, že součástí přípravy na adoptivní kojení může být stimulace prsou po třech hodinách několik měsíců před přijetím dítěte. Ano, tahle část mi k té přirozenosti také lehce nesedí.

Ale dál?

Laktační poradkyně mi vyprávěla příběhy z historie o náhradních mámách. Příběhy, kdy rodičky po porodu velmi často umíraly a dětí se ujímaly jiné ženy z rodiny. Babičky, maminky, sestry, tety. Někdy tyto ženy už byly po přechodu, jindy byly neplodné nebo byly tak mladé, že ještě na mateřství ani nepomýšlely. Každopádně spojnicí těchto příběhů je fakt, že zcela přirozeně docházelo ke spuštění laktace právě u těchto žen.

Jak se to stalo?

Příroda si prostě umí poradit. Tak jako se vysvětluje fakt, že děti, které jsou od narození u přechodných pěstounů, umí překlopit citovou vazbu na jiné lidi – novou rodinu. Že tento mechanismus funguje, je zdůvodňováno právě tím, že v historii ženy po porodu nebo celkově mnohem častěji z různých důvodů umíraly a děti se díky tomu musely naučit překlopit citové pouto na jinou osobu. Jedná se o jakýsi záchranný mechanismus zajišťující přežití těchto dětí v jakési, byť ne ideální psychické pohodě, a jejich budoucí život.

Tak stejně by se dala vysvětlit oprávněnost a přirozenost adoptivního kojení. Díky blízkosti, naladění se na potřeby malé bytůstky, tulení, vdechování vůně a hormonů z hlavičky miminka - vše to vedlo k rozvinutí přirozené laktace tam, kde by jinak být nemohla.

Mimochodem u přírodních národů to takto funguje dodnes.

Řeknete mi, že je to náročné. Představa odsávání po 3 hodinách, braní vitamínů několik měsíců před zazvoněním kouzelného telefonu.

Jak je to reálné a přirozené?

Ano, tohle vnímám jako takový malý, ale nedokonalý bonus dnešní doby. Kdy je možnost se na takovou situaci lépe připravit.

Přece jen pocit, že si přijedu pro miminko do adopce, ať už to bude kamkoliv, a mohu ho nakrmit vlastní mlékem, to musíte uznat, že má něco do sebe!

A že to za nějakou tu námahu stojí…

Komentáře

Celkem 4 komentáře

  • Anonymní 01.09.2016 v 17:31 Opravdu to stoji za ty nervy? Ne vždy se u prsu uklidní, někdy radši veme dudlík a pochování a pote teda kojení. A co právě ten stav žen kdy to nejde?! Kdy je mléka málo.. tech nervů a hrouticich se matek kvůli nemožnosti kojit a porodili, proc to tedy nefunguje u nich? Nemáte trochu strach, že se budete snažit a ono to vycházet nebude?


  • Vděčná máma 04.09.2016 v 06:18 Když z toho budu na nervy já pak i dítě tak to za to opravdu nestojí, pokud si ale srovnám v hlavě že nejde o to mléko,ale o to aby dítě bylo co nejblíže mě, cítilo mé teplo, tlukot srdce atd. a to mléko je bonus který když se podaří bude fajn ale když ne nejde o život ..pak myslím že ani moc strach není na místě. Takže za mě je ta pohoda/nepohoda v hlavě.


  • Lucie 18.09.2016 v 13:23 Adoptivní kojení je opravdu náročné, podobně jako může být náročné kojení a také celková péče o miminko i starší dítě. Všechno je to náročné. Mně by zajímal aj článek, který by více popisoval, proč se do toho opravdu pustit, to asi není všem tak jasné. Myslím si osobně, že kromě těch různých faktorů na straně rodičů, je důležité se zamyslet aj nad zdravím dítěte. Kojení je právem dítěte, proč by o to mělo přijít? To je úplně stejné jako když se řekne, že dítě má právo na laskavou péči, má právo na rodiče, na domov, atd. Také má právo být kojené, je to pro jeho vývoj nesmírně důležité. Moc vám držím pěsti, ať to vyjde aspoň částečně, uvidíte, jak to půjde. A pro ostatní - toto určitě není něco, co by se dalo zvládnout bez velmi podrobných informací, přípravy a bez dlouhodobé spolupráce s laktační poradkyní ( nejlépe takovou, co má aj zkušenosti). Samozřejmě, že to nefunguje tak, že si člověk jednoho dne pomyslí, tak já to miminko budu kojit až přijde, a že to bude stačit. To je přesně ten důvod, proč kojení mnohdy přestane fungovat aj po "přirozeném" těhotenství a porodu - žena kromě toho, že se rozhodne kojit, neudělá a neví nic, očekává, že to půjde samo a když ne, tak v porodnici jí poradí (což by aj měli, ale většinou se to nestane), a pak se není co divit, že to tak často selhává. Selhání je zejména v systému a společnosti, která vkládá mladým ženám velmi romantickou představu o začátcích kojení. Myslím, že adoptivní kojení může mít ještě vyšší úspěšnost, než to "přirozené" právě proto, že jakmile se žena rozhodne do toho jít, tak si všechno nastuduje, pozjišťuje, je v kontaktu s poradkyní atd, a je tedy mnohem lépe připravena než většina těhotných chystajících se na porod.
    Ještě jednou, je to krásné rozhodnutí a moc vám to přeji


  • Vděčná máma 19.09.2016 v 10:19 Děkuji za krásnou reakci! Víte o článku, proč do toho vlastně jít jsem uvažovala už několikrát. Trošku jsemm se toho bála s ohledem na to, aby to celé nevynělo lehce fanaticky - kojení za každou cenu. Já to v hlavě tak srovnané nemám(ani nechci mít) i přes to že důvody proč do toho jít jsou mi zřejmé a jasné. Nicméně, děkuji možná by takový článek byl dobrý shrnout takové ty známé důvody a dále také psát o těch důvodech navíc - které u adoptovaných dětí - dětí odmítnutých, nechtěných existují ...Děkuji!


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?