Adopce do nahaŹivotní postřehy z oblasti náhradní rodinné péče

Příběh o velké životní síle, lásce a vítězství

Publikováno 07.12.2016 v 10:57 v kategorii Rodičovství, přečteno: 447x

„Jizvy a poškozený lymfatický systém tu budou už napořád, ale s tím se dá žít."



Tento příběh jsem chtěla zpracovat už velmi dlouho. Myslím si totiž, že by mohl pomoci (nejen) žadatelům, kteří na své dítě teprve čekají a propadají pocitům beznaděje, zda se z nich vůbec někdy ti rodiče stanou. Věřím totiž, že za každým adoptovaným dítětem je silný životní příběh a tento má sílu hned v několika směrech.


O svůj příběh se se mnou podělila maminka tří adoptovaných dětí.


Manželé se poznali ještě na vysoké škole, po jejím ukončení si oba našli dobrou práci a pomalu začali plánovat rodinu. Chtěli alespoň tři děti, ale nebránili se ani čtyřem. V době, kdy Růženka plánovala již vysadit antikoncepci a v práci se chystala na svůj první TeamBuilding v životě, přišla velmi závažná zpráva. Při biopsii bulky, kterou jí nalezli při vyšetření v prsu, byly objeveny zhoubné buňky - rakovina.


Rakovina


Růženka věděla velmi dobře co ji čeká, její maminka si vyslechla stejnou diagnózu jen tři roky před tím. Prošla si chemoterapií, ozařováním a z nemoci se naštěstí dostala. Ale to nebylo vše, v její rodině na stejnou nemoc zemřela prababička, babička a také teta. Takže o nemoci věděla téměř vše.


„Já s rakovinou nebojovala, já s ní prostě žila, slovo bojovat nemám ve spojení s nemocemi ráda. Kdybych bojovala, asi by mě porazila, já jsem si z ní přes to vše negativní chtěla vzít i to dobré.“


Léčba rakoviny trvala více než půl roku, během kterého Růženka absolvovala šest chemoterapií a ozařování. „Někdy jsem nebyla schopná téměř týden vyjít ven před dům, přežila jsem, i okolí to zvládlo, i když ty moje stavy nebyly vůbec příjemné ani pro ně.“ Následné ozařování, už tak fyzicky náročné naštěstí nebylo. Rakovina byla pryč.


Obrovskou životní energii a sílu vystihuje věta, kterou Růženka pronesla krátce po vyléčení - „Jizvy a poškozený lymfatický systém tu budou už napořád, ale s tím se dá žít."


Těhotenství lékaři Růžence ještě minimálně dva roky po vyléčení nedoporučovali, takže se s přítelem rozhodli ihned podat žádost o adopci.


O adopci totiž s přítelem mluvili už dávno před nemocí. S ohledem na mutaci genu způsobujícího rakovinu bylo Růžence totiž doporučeno maximálně jedno těhotenství. Protože partneři věděli, že jedno dítě jim rozhodně nestačí, bylo o adopci rozhodnuto vlastně již dávno, jen čekali na správný čas, kdy žádost podat.


Svatba


Velkému papírování na úřadech předcházela jedna ještě větší a mnohem krásnější životní událost. Tou byla nádherná svatba na hradě, kterou si užili jak novomanželé, tak široké příbuzenstvo a přátelé.



Novomanželé si mysleli, že oddací list jim bude v procesu adopce ku prospěchu. Byli proto nemile překvapeni, když se dozvěděli, že do procesu schvalování mohou být zařazeni, až v době kdy budou manželé tři roky. Vzhledem k tomu, že v té době byli už osm let partneři, z čehož spolu tři roky bydleli, přišlo jim toto pravidlo velmi zbytečné.


Biologický potomek?


V mezidobí se manželé rozhodli ještě zkusit zabojovat o miminko také pomocí reprodukční medicíny. A to konkrétně pomocí IVF a výběru nejvhodnějšího – zdravého embrya bez mutace genu, který má Růženka a způsobuje rakovinu. V době, kdy Růženka s manželem celý tento IVF kolotoč absolvovala, bylo nutno jezdit na kliniku, která takové vyšetření uměla provést, přes celou republiku.


„O tom, že všechna embrya vhodná k transferu jsou bohužel pozitivní na mutaci genu, jsme se dozvěděli na dálnici na cestě na kliniku. Takže jsme prostě otočili auto a jeli domů.“


Pokračování příště :-)


Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?