Adopce do nahaŹivotní postřehy z oblasti náhradní rodinné péče

Školička SÁMOVKA – školka pro děti v náhradní rodině

Publikováno 07.09.2016 v 14:17 v kategorii Rodičovství, přečteno: 551x

Naše děti to někdy nemají při vstupu do školky jednoduché. Celé to přímo souvisí s pocitem osamění, který zažily po porodu a následně v kojeneckém ústavu, s pocitem, že mají opustit svou bezpečnou osobu. Proto mě velmi mile překvapilo, když jsem zjistila, že existuje speciální školka pro naše děti – děti v náhradní rodině. Školka, kde pedagogové spolu s terapeuty vědí, jaké specifické projevy tyto děti můžou díky nechtěnému těhotenství, odmítnutí po porodu a citové deprivaci mít a jak dětem pomoci se s nimi vyrovnat.

Informaci o existenci školičky SÁMOVKA jsem našla náhodou na jednom dětském webu. Zdála se mi natolik zajímavá, že jsem se rozhodla o ni podělit. Sídlí v Praze (přesnou adresu naleznete zde na jejich webu).


Děti zde nepotřebují asistenta jako v běžných školkách, což vidím jako obrovskou výhodu.

Požádala jsem tedy kolektiv této školky o rozhovor.


  • Kdy a jak školka vznikla a jakou má tradici?
Školičku SÁMOVKA jsme otevřeli v roce 2013 pro děti předškolního věku, které nevyrůstají ve své biologické rodině. Pro účely jejího provozu organizace vybudovala v Praze 6 zcela nový prostor. Školičku navštěvovaly po dobu dvou let děti z jednoho z pražských Klokánků. Koncept programu byl vytvořen na základě více než desetileté zkušenosti organizace z práce s dětmi této cílovéskupiny. V současné době program nabízíme i dalším subjektům, které pracují s obdobně znevýhodněnými dětmi a jejich rodinami.

  • Pro jaké děti dnes školka je?
Školička je určena dětem v náhradní rodinné péči ve věku 3 - 7 let, které mají nebo by mohly mít problém zařadit se do kolektivu běžného předškolního zařízení, a kterým by zároveň prospěla systematická terapeutická péče.

  • Služby školky jsou zdarma i pro adoptivní rodiče. Ti bývají z většiny služeb vyjmuti a musí si je hradit sami. Jakým způsobem je tedy školka financována?
Program Školičky SÁMOVKA je poskytován bezplatně na základě smluvního závazku plnohodnotně jej využívat jak pěstounským, tak adoptivním rodičům. Školičku provozuje nezisková organizace Vhled, z.s. - Centrum SÁMOVKA, která má soukromého donátora, takže nejsme závislí na veřejných dotacích. To nám také umožňuje pružně reagovat na potřeby našich klientů - rodičů i dětí.

  • V čem je školka jiná? Naučí se tam děti to, co v běžné školce?

Nejdůležitější pro nás je individuální přístup. Máme na osm dětí tři až čtyři pracovníky, kvalifikované v oblasti psychologie, sociální práce a speciální pedagogiky. Každému dítěti je na míru vypracován individuální plán rozvoje, a to jednak na základě rozhovoru s (náhradním) rodičem o dítěti, a na základě projevů dítěte během prvních týdnů docházky - co se mu daří a co méně. Poté náš náhled konzultujeme s náhradním rodičem a zaměříme se více na konkrétní oblast, ve které potřebuje dítě pomoci, např. v grafomotorice nebo rozvoji řečových dovedností.


Program je alternativou běžné MŠ: je rozdělen do jednotlivých bloků s náplní - hudební, rytmickou, pohybovou, výtvarnou a také předškolní přípravou. Jednotlivé aktivity trvají zhruba 10 – 15 minut. Střídají se klidové a pohybové činnosti, což dětem napomáhá soustředit se na danou činnost. Zároveň jsme stále připraveni program přizpůsobit momentálnímu naladění dětí jako skupiny.



Paralelně se skupinovou prací probíhá individuální terapie prostřednictvím hry (konkrétně metodou sandaplayingu = práce v terapeutickém herním pískovišti), kterou absolvuje v pravidelných intervalech každé dítě. Terapeutická práce má ve školičce funkci podpůrnou, terapeut sleduje vývoj dítěte, provází ho po dobu jeho docházky, a je k dispozici také jak (náhradním) rodičům, tak lektorskému týmu. Spolupráce s rodiči je u nás samozřejmostí, kdykoli nás mohou oslovit s čímkoli, co považují za důležité.


Program je velmi podobný osnovám běžné MŠ, u nás je však prioritou sociální učení, tedy učení se vztahům, a to jak vztahům k dospělým mimo rodinu, tak k vrstevníkům, a to v bezpečném prostředí. S tím souvisí úzce téma důvěry - jejího znovunálezání. Učícím faktorem je pozitivní zážitek sdílení a spolupráce s druhými.

  • · Vím, že provoz školky je omezen na tři dopoledne v týdnu, proč?


Rozsah tři dopoledne v týdnu pomáhá dítěti zvyknout si na pobyt mimo rodinné prostředí pomalu, což zajistí dítěti prvotní pozitivní zkušenost v kolektivním zařízení. Co nás dále odlišuje od běžné školky je to, že rodiči umožňujeme zpočátku pobyt ve školičce s dítětem po libovolně dlouhou dobu - takovou, jakou dítě potřebuje k separaci, a tato doba se u každého dítěte může lišit. Děti v náhradní péči často prožívají nástup do kolektivního zařízení se silnou úzkostí ze ztráty osoby, k níž si vytvořily bezpečnou vazbu, a tato možnost separaci velmi usnadní jak dítěti, tak pečující osobě.


V současnosti plánujeme rozšíření provozu do odpoledních hodin, takže děti, které už dobře zvládnou odloučení od (náhradního) rodiče budou moci strávit ve školičce i část odpoledne, což mj. organizačně hodně uleví rodičům.

  • Kdy by rodič měl nebo mohl uvažovat o této školce? Při problémech v běžné školce nebo už dříve? Jak pozná, že problémy může očekávat? Např. já mám dceru od jejích 14-ti dní, a dalo by se říct, že bez problémů (týkajících se citové deprivace atd). Je školka i pro takové děti vhodná, potřebná nebo přínosná?


O naší školce může uvažovat kterýkoli náhradní rodič, který usoudí, že by pro jeho dítě byl zpočátku dobrý malý kolektiv a individuálnější péče, a to z jakýchkoli důvodů. Nástup do školky je velkou změnou a nárokem pro každé dítě, a jak už bylo řečeno, speciálně u dětí v NRP to může (ale nemusí) provázet úzkost ze ztráty pečující osoby. Náročnost nové situace se mj. často projeví tak, že se dítě začne chovat jako mladší a vypořádává se s nárokem spolupracovat ve skupině, byť malé, různými způsoby, někdy i agresivně (časem v rámci sociálního učení přijme za své žádoucí chování), to se však ukáže, až když do dětského kolektivu vstoupí. Je tedy lepší předejít případné negativní zkušenosti.

Je dobré, aby každý rodič, který o školce uvažuje, školku navštívil, prohlédl si prostředí a pohovořil si s týmem. Společně poté zhodnotíme, zda je školka pro dítě přínosem nebo by mu bylo lépe v kolektivu běžné MŠ.

  • · Jak dětem konkrétně pomáháte v přechodu z domácího prostředí?


Školička je specifická v tom, že je pouze tři dny v týdnu, což je z toho důvodu, aby se děti adaptovaly na změnu a kolektiv postupně. Případně, pokud ještě dítě nemá zcela bezpečně navázaný vztah k náhradnímu rodiči, je lepší, když tráví mimo rodinu zpočátku jen kratší čas. U nás může být rodič s dítětem tak dlouho, jak je potřeba z jeho hlediska.

  • · Jak školka dětem pomáhá se vyrovnat s jejich historií (rané trauma, pobyt v KÚ, změna pečující osoby apod.)

Lze říci, že celkovým výchovným a terapeutickým přístupem. Náš výchovný přístup k dítěti je přijímající a respektující, a tak také pracujeme s různými projevy chování, které mají svůj původ v raných traumatických zážitcích. Pracovník je v těchto chvílích připraven být dítěti nablízku a provází dítě celým procesem odžívání emocí, např. při afektivním záchvatu. Je potřeba být skutečně napojen na dítě, na situaci, na dění ve skupině.


Paralelně s programem probíhá terapeutická práce s dítětem, která je zaměřená na zpracování jeho zážitků z raného dětství, odžití emočně náročných situací a slouží i k pochopení jeho momentálního psychického stavu. Probíhá prostřednictvím hry na písku: v terapeutické místnosti máme box s modelovacím pískem (pískoviště) a množství miniatur (figurek a dalších předmětů). Dítě staví v pískovišti různé scény a vyjadřuje tak, s čím se potřebuje vypořádat. 

Terapeut ho při hře doprovází, případně je spoluúčastníkem hry, může nabízet varianty řešení situací, je pozorný a otevřený vůči všemu, co dítě na pískovišti ztvárňuje. O průběhu terapeutické práce dostává rodič informace a kdykoli se může sám na terapeuta obrátit s čímkoli, co se s dítětem nebo v rodině aktuálně děje. Tuto možnost rodiče, zdá se, velmi vítají, a pro nás je důležité, že máme jejich důvěru. Lépe pak rozumíme tomu, proč se dítě projevuje tak, jak se projevuje, a lépe mu umíme pomoci.

  • · Co pobyt v této školce dětem ještě přináší? (napadá mě třeba to, že všechny děti tam jsou na tom stejně – jsou v náhradní rodině – nejsou „bílé vrány“ jako v jiných kolektivech.


Ano, to je důležité z hlediska sebehodnocení dítěte. A také bych zdůraznila pocit bezpečí, přijetí i s případnými “problematickými” projevy, jak jsme již zmínili.


Vývoj pozitivním směrem je u dětí zřetelný, ale školka je jen jedním z mnoha vlivů působících na dítě - v rodině či jejím okolí probíhají změny, na které děti reagují a přicházejí tím pádem i propady. To se pak odráží i na celé skupinové dynamice. Každý den reflektujeme individuální i skupinovou práci, což nám umožňuje dobře sledovat, v čem děti v průběhu školního roku pokročily. Ze zkušenosti z prvních dvou let, kdy jsme pracovali s dětmi z Klokánku, můžeme říct, že pokroky byly opravdu velké. Dnes některé z nich chodí už do školy a daří se jim celkem dobře, přestože tady třeba na začátku seděly pod stolem a trvalo jim až dva měsíce, než začaly komunikovat. Každé dítě se posune v něčem jiném, ale myslím, že pro každé to zde má nějaký přínos.
  • Jedná se o ojedinělý projekt v rámci ČR? Je v plánu vznik dalších takových školek?


Zda se jedná o ojedinělý projekt, nemůžeme s jistotou říci, protože k tomu nemáme dostatek informací. Přihlédneme-li k tomu, jak projekt vznikal, je to ale velmi pravděpodobné. Známe několik programů podpůrných školiček, žádný z nich nepracuje tímto způsobem. O efektech programu jsme po třech letech přesvědčení, jeho potřebnost a užitečnost potvrdilo několik dětských psychologů, s nimiž jsme v kontaktu. Zda bude program v budoucnosti dětem užitečný, rozhodují ale rodiče dětí. Potvrdí-li se zájem o tento způsob podpory dětí s obtížnější adaptací ve vrstevnickém kolektivu, organizace je připravena otevřít další pobočku.

  • Zůstávají ve Vaší školce děti celou předškolní docházku nebo je vhodné se po roce poohlédnout po jiné- standardní školce?


Naším cílem je připravit děti na začlenění do běžného kolektivu. Po roce v naší školce by mělo být dítě natolik sociálně vybavené, aby mohlo jít do běžné mateřské školy, případně do školky s menším počtem dětí a alternativním přístupem. Záleží však na tom, v jakém věku a na jaké úrovni sociální zralosti dítě do školičky vstupuje - na “startu” na tom jsou děti různě. Když po roce dítě z různých důvodů ještě na běžný kolektiv není připraveno, může u nás bez problémů zůstat další rok, záleží na (náhradním) rodiči - s ním připravenost dítěte konzultujeme. Pokud dítě přechází do MŠ, nabízíme (náhradnímu) rodiči kontakt s pedagogy v MŠ, pomůže-li to k jeho hladšímu přechodu. Každopádně poslední rok před začátkem školní docházky je už pro dítě obvykle lepší čerpat zkušenosti v běžnějším zařízení, v širším kolektivu, ale i v tom mohou být některé děti výjimkou, a proto máme horní hranice věku stanovena až na 7 let.


Za poskytnutý rozhovor a zajímavé informace kolektivu školičky moc děkuji!


Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?