Jméno, jméno, jméno..

V době, kdy budoucí náhradní rodič prochází přípravou na takové rodičovství, si problematiku týkající se jména a příjmení přijímaného dítěte uvědomuje jen velmi okrajově. Je jasné, že přijímané dítě bude mít nějaké jméno a příjmení. Některé děti pak jdou do procesu adopce jako nepojmenované.

U mě tady v tomto směru proběhla krátká úvaha nad tím, že pokud budu chtít, aby moje přijaté dítko mělo jiné jméno než to, které dostalo od biologických rodičů, musím ho přijímat v co nejnižším věku. Představa, že měním jméno - část identity například ročního dítěte, mi přišla špatná.

Takže telefon zazvonil, dítko má jméno a přijmení xy a co dál? Jako náhradní máma dostanu dítko, k tomu očkovací průkaz na toto jméno, kartičku pojišťovny a hurá do života. Do doby, než bude dítko osvojené ( u nás to bylo v roce života malé), budeme muset žít takto.

Fakt, že je malá adoptovaná netajíme, nicméně asi nemusím vysvětlovat skutečnost, že je mi krajně nepříjemné, každému na potkání hlásit původní jméno a hlavně příjmení malé.

A pak se vám běžně stane situace, kdy Vás volají do ordinace jak? Jménem a příjmením dítěte. Super.

Když žijete na malém městě, kde se každý zná s každým, není to moc příjemné.

K tomuhle existuje dobrá rada: do očkovacího průkazu vložit papírek s prosbou, aby Vás sestra volala tak a tak a případně zdůvodnění. Když to zdravotníci respektují, je alespoň z části vyhráno.

A pak se Vám stane situace, která je pro většinu lidí běžnou rutinou. Objednáte se s dítkem k novému lékaři (třeba specialistovi), kde to funguje tak, že sestřičce dáte kartičku pojišťovny, nahlásíte, že jste objednaní a než přijdete do ordinace, už je karta založená... No jo, ale na jméno, které se bude měnit, na rodné číslo, co se bude měnit a hned dvakrát!

Jednou jsem se snažila sestřičce vysvětlit, aby kartu založila, až budu v ordinaci, že se bude měnit jméno.. Zírala na mě jako z jara a bylo vidět, že s tímto nemá žádnou zkušenost. Zavolali nás do ordinace a hned v otevřených dveřích se do mě sestřička s doktorkou velice hlasitě pustily: "Proč budete měnit jméno". Počkala jsem, až se dveře do čekárny zavřou, a vše vysvětlila. Nic příjemného.

Když jdete od lékaře, dostanete recept, kde je jméno dítěte. S tímhle se mi stala opravdu nepříjemná věc v lékárně. Lékárnice připravovala lék a já čekala s malou v hale lékárny. Potkala jsem tam známou, daly jsme se do řeči a v tom lékárnice volala příjmení dítěte, že už je lék hotový.

A ještě jedna taková perlička nakonec.

Nedávno za mnou přišla kamarádka dcery, která je starší - je jí kolem deseti let. "Teto a jak se jmenovali ti druzí rodiče". Řeknu Vám zčervenala jsem asi až kdo ví kde. To, že je dcera z domečku ví, zná křestním jménem paní, která ji měla v bříšku. Ale tyhle informace chci dávat postupně, přiměřeně potřebě a věku. Nerada bych, aby mi někde v osmi letech na facebooku psala každé druhé paní, co má takové jméno a příjmení.
Zase je potřeba nedělat z toho celého tabu. Těžká věc řeknu vám!

Snažila jsem se holčičce vysvětlit, že rodiče jsme my. A že se omlouvám, ale tyhle informace neřeknu. Pak jsem se snažila vysvětlit myšlenku o tom, že je potřeba, aby byly informace dávkovány postupně a přiměřeně věku. Jestli to pochopila? Netuším..