Adopce do nahaŹivotní postřehy z oblasti náhradní rodinné péče

Pravá máma?

Publikováno 11.04.2016 v 11:36 v kategorii Rodičovství, přečteno: 435x

Jako náhradní máma dostávám velice často následující otázku: „Nebojíš se, že bude hledat svojí pravou mámu?“.

Moje rychlá a automatická reakce je: „Já jsem pravá máma, tamto je paní, která ji nosila v bříšku.“ Učím přesně to samé i dceru. Proč?


Jednou, až jí to bude toto někdo předhazovat (bohužel nepíšu když, ale až - tak nějak s tím vnitřně počítám, že to přijde), je třeba, aby se uměla bránit. Jak? Logickými argumenty: „Víš já věřím, že já jsem tvá pravá máma. Já se o tebe od miminka starám. Vím, co máš ráda a co ráda nemáš. Když se nějak zatváříš, vím, co to znamená. Vím, co ti udělá radost a co tě naštve. Když jsi nemocná, vstávám k tobě v noci já. Znám tě tak, jak tě nezná nikdo jiný. Máme spolu spoustu zážitků. To já tě vidím vyrůstat! Pro všechny ty důvody věřím, že jsem já ta pravá máma.“


A teď už k otázce samotné.


Bojím se, že moje dcera bude jednou tu paní hledat?


Kdybych měla odpovědět opravdu upřímně, odpověděla bych takto:


„Ano, bojím se! Zároveň s tím počítám a čekám, kdy to přijde. Je to víc než přirozené, zajímat se o své biologické kořeny. Já bych byla přece také zvědavá, po kom mám tvar nosu, barvu očí nebo postavu.“


Co budu dělat, až dcera bude chtít pomoci v hledání? Budu mít radost a zároveň velký strach. Proč? Radost budu mít z toho, že má ve mně tak velkou důvěru. Radost, že jí můžu u tohoto těžkého životního kroku stát po boku. Že ji mohu ochránit.


Tady se dostávám k tomu strachu. Nebo rovnou strachům. Myslím, že u každé náhradní mámy proběhne myšlenka týkající se toho, zda cesta za biokořeny neohrozí náš vztah. Následně přichází strachy reálnější a řekla bych i větší. Čeho se přesně dopátrá a jakým způsobem to následně ovlivní celý její následující život? Její vnímání a přijetí sebe sama?


To jsou otázky, na které si nedokážu odpovědět, ale jako matku mě trápí zcela oprávněně a odpovědi mi přinese jen čas.


Na závěr musím napsat ještě jednu myšlenku. Nepřeji si a doufám, že ani nebudu muset zažít setkání mé dcery s biologickými příbuznými formou afektovaného pořadu Pošta pro tebe, nebo jiného podobného pořadu.

Komentáře

Celkem 1 komentář

  • Ali 27.05.2016 v 22:00 Hodně dobře popsáno. K těm strachům za sebe přidávám snahu o kontakt a zásahy ze strany bio rodiny... Pokud se i nám zadaří miminko přímo z porodnice, tohle asi bude můj osobní strašák...


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?