O tisu, autoritách a lékařích

Dceři byl asi rok a půl, když jsme si jednoho krásného dne udělali s rodinou výlet do nedalekého města. Seděli jsme s dcerou na lavičce v parku plném vzrostlých stromů a já rozdělala svačinu. Dcera trochu pojedla, ale neměla moc hlad, takže odběhla pod nedaleký strom. Já zabalila věci a šla za ní..

Následná snaha o vyzvracení byla také neúspěšná.

V nemocnici se nás ihned ujala mladá a velmi sympatická doktorka. Dceru za naší přítomnosti vyšetřila a protože jsme vše stihli do hodiny, navrhla výplach žaludku. A tady se stala velká chyba. Odnesli mi ji na výkon s vysvětlením, že ošetřovna je malá a já bych se tam nevešla! Bránila jsem se, chtěla jsem být u ní! Převálcovali mě a já ustoupila. Protože autority se poslouchají. I když se jedná o vlastní dítě? Nikdy si to neodpustím!

Vždyť stačilo, aby mi lékaři krátce řekli, co dělat mám a co dělat nemám! Kde mám stát, abych se nepletla, nebo jak pomoci.

Malá hlavička si tuto událost nepamatuje, ale tělo ano. Celá událost zajela do jejího vnitřního já jako nůž. Způsobila trauma, které si uvnitř nese celý život. Kdy a jak se projeví nebo už projevilo, neumím přesně říci, jsem máma ne psychoterapeut. Nicméně strach z lékařů, strach, který v racionální rovině nemá opodstatnění tu je, velký strach, který něco napovídá.

Až po návratu domů, kdy jsem tuto hrůznou životní zkušenost probírala s jinými maminkami, jsem si uvědomila, jak často se toto děje. Jak často neumíme nebo nemůžeme své děti bránit.

Jak často jsme mi rodiče vyšoupnuti za dveře! A jak moc to našim dětem ubližuje!

Charta práv dětí v nemocnici:

• Děti musejí být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžadují, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
• Děti v nemocnici musejí mít právo na neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci. Tam, kde je to možné, mělo by se rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.
• Děti a/nebo jejich rodiče musejí mít právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Musejí mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.
• Děti a/nebo jejich rodiče musejí mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována. Každé dítě musí být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné, a před zbytečnými úkony podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.
• S dětmi se musí zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.
• Dětem se musí dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických i emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.
• Děti musejí mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít s sebou v nemocnici své věci.
• Děti musí být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.
• Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům, a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
• Děti musejí mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu.