Dovolte mi, abych se dnes mohla zasnít. O čem můj sen bude? Ráda bych snila o přípravě žadatelů o osvojení, ale o takové přípravě, která dá nám, budoucím rodičům, do života opravdu strašně moc. Ve které nebudou zbytečné části, ale vše co bude obsahovat, budou pro nás informace zajímavé, přínosné a pomůžou nám v životě s našimi přijatými dětmi. A aby se nejednalo jen o můj konkrétní specifický názor, rozhodla jsem se na toto téma zeptat i jiných adoptivních maminek. Zde je odpověď – náš společný sen.
V ideálním světě na dokonalé přípravě žadatelů o
osvojení dítěte bychom se dozvěděli asi toto:
Nikdo z nás,
kteří jsem seděli na přípravě žadatelů, jsme si
nedovedli ani náznakem představit, co se v nás bude dít, až tato chvíle
nastane. K čemu se to dá připodobnit? K nárazu? Ke skoku padákem?
Emoce se střídají od radosti, euforie, přes
strach, paniku, hrůzu. Někdo se směje, jiný se klepe, někdo pláče a nemůže to
zastavit. Vše je normální. Určitě bych ocenila rady, jak toto období přežít
v psychickém zdraví, například za pomoci Neurolu.
Existuje
vůbec? Ale ano, existuje. Jen to, že si ji
každý náhradní rodič při seznámení s dítětem nezažije,
neznamená, že je tu něco špatně. Že jsem špatným
rodičem nebo jím budu.Vztah k přijatému dítěti, se tak jako
každý jiný vztah nějakou chvíli buduje. Nejsem divná matka, když mi vadí pláč mého dítěte nebo ho nemiluji víc než svůj život ihned
od prvního dne.
To
že se náš život příchodem dítěte změní,
jsme si uvědomovali více – či méně každý z nás. Jak velký fičák to ale bude, si myslím, nikdo z nás nepředstavil.
Vše je teď hned bez přípravy. Včera jsem chodila do práce, dnes je ze mě
máma na plný úvazek. Nespím, nejím, mám pocit, že jsem úplně neschopná,
odříznutá od světa, od života který mi najednou hrozně chybí. Splnil se mi
sen, sen na který jsem roky čekala. Najednou je vše jinak a já se
z toho nedokážu radovat, cítím paniku, strach, radost, euforii a
nevím co ještě. Informace o tom, že tohle všechno je normální a brzy to odezní, by byla velmi užitečná!
Myslím, že většina žadatelů by ocenila informaci o
tom, že je možné požadovat návod na dítě. Nelekejte se, dělám si legraci, trochu...V kojeneckému
ústavu/dětském centru a nebo od přechodných pěstounů můžeme žádat denní
režim vašeho dítěte,
ale ještě mnohem víc. Můžeme se ptát a psát si, co má rádo a co rádo nemá.
Jaké zvuky, jídlo, vůně, lidé, zvířata jsou mu příjemné a jaké ne. Prostě
můžeme žádat o takový malý tahák, jak vztah s přijatým dítětem
začít nejlépe budovat.
Na tento nepříjemný aspekt který, se může vázat na náhradní
rodičovství je nutno také upozornit. Nepřijetí může mít hned několik podob.
Začnu-li od začátku pak Vám vybrané dítě prostě nemusí sedět. Může se to stát.
Možná se podobná někomu koho opravdu nemáte rádi, nebo je Vám nepříjemné
čímkoliv jiným. Zde je nutno říci, že přemáhat se a pokračovat v navazování
vztahu není ta nejlepší cesta. Na přípravě by bylo dobré, takovou situaci
nastínit a dále zdůraznit, že pokud se to stane nikdo není vinný a
odsouzeníhodný. Nepřijetí může mít, ale také další formy. A to v podobě nepřijetí
dítěte bližší, vzdálenější rodinou a nebo okolím (přáteli, známými, sousedy
apod.) Zde bych ocenila rady jak k takové situaci přistupovat a kde
například hledat radu nebo pomoc.
Dozvěděli
bychom se o tom, co je to attachment – pevné pouto k nejbližší osobě.
Jak vůbec vzniká? Proč jsou přijaté děti ohroženy poškozením attachmetu? Jak takové poškození vzniká? Jak ho
poznáme a můžeme léčit doma? A nakonec především bychom se dozvěděli, kdy vyhledat pomoc a kde.
Vlastně volně navazuji na předchozí bod. Dalo by se říci, že přijaté děti,
až na úplné výjimky, nějakou formou citové
deprivace (ranného traumatu odmítnutí) prošly. Velice bych uvítala popis
toho, co to v našich dětech zanechává. Jak se taková citová deprivace
projevuje? Jakým způsobem se s tím celým dá doma pracovat a také jaké
následky může mít citová deprivace do budoucího života našich dětí? A opět informace o tom,
kdy vyhledat pomoc a kde, by byly velice
cenné.
Pokud
dítě přijímáme od přechodných pěstounů,
nějakou chvíli to trvá. Velmi bych ocenila podrobný popis toho, jak by takové předávání dítěte mělo ideálně
vypadat. Co se v té době v hlavičce dítěte děje – jak na něj
celá situace působí (psychologický dopad situace na dítě) Jakým způsobem
můžeme situaci dítěti, my jako adoptivní rodiče, ulehčit? Jak tato situace bude asi
působit na nás? Co máme čekat? A kde hledat pomoc nebo radu pokud
předávání neprobíhá dle našich představ? Zde by bylo dobré zdůraznit, jak
velký vliv na celý proces mají soudy, které nemusí vydat předběžné
opatření přesně v době, kdy by to bylo
třeba. Co potom dělat? A jak se v těchto situacích zachovat?
Po změně zákona v roce 2013 je legislativa
týkající se osvojení dětí velice složitá a alespoň pro většinu žadatelů velmi
nepřehledná. Ideální by byl dokument, který jasně stručně informuje o tom, jakými cestami lze dítě přijmout (KÚ/dětské centru, porodnice, přechodní pěstouni). Dále
informace o zákonných lhůtách a jaký dopad má který režim přijetí pro adoptivní
rodiče(např. pokud přijmu dítě z KÚ/dětského centra na dlouhodobou návštěvu, nemohu po dobu jejího trvání čerpat
mateřské/rodičovské dávky a musím tento čas vykrýt dovolenou nebo neplaceným
volnem apod). Co by velmi pomohlo byl seznam a vzory formulářů a žádostí které
budeme po převzetí dítěte podávat na tu kterou instituci – zaměstnavatel, OSSZ,
soud atd. Zde ještě zdůrazním jeden aspekt, a to
anonymita v adopci. Vzhledem k tomu, že po změně zákona není
anonymita v adopci automatická. Bylo by dobré žadatele informovat, v které chvíli zákonných lhůt a jak, lze o utajení okolností osvojení žádat.
Navazuji na předchozí bod. Je
třeba mít na to všechno zařizování pevné nervy, úsměv na tváři a nadhled.
Když vás vyhodí oknem vrátit, se dveřmi.
Adopce je prostě méně běžná, takže s ní má většina institucí, které budete jako náhradní rodič
navštěvovat (některé i vícekrát VZP, OSSZ atd.) málo zkušeností. Tím pádem
jim nepasujete do tabulek, a to je vždy na
problém zaděláno.
- Doprovázející organizace a celkově pomoc odborníků.
Toto
téma jsem nakousla už výše. Ale ráda
rozvedu. Naše děti jdou do života s dobrou zdravotní prognózou a také
s mnohem menší zátěží citovou deprivací než děti v pěstounských
rodinách. Přesto, jsou to ty samé děti, jen
právně volné a menší. Rozhodně bych ocenila nemalovat nám svět na růžovo a
říci, jaké problémy ve výchově se mohou objevit.
V jakých chvílích máme zpozornět a vyhledat pomoc? (např. dítě odmítá
fyzický kontakt, fixace na jídlo, apod.)
- Kontaktní a respektující rodičovství a adoptivní kojení.
Určitě
by bylo užitečnév přípravě zmínit, že
pro tyto děti s ranným traumatem odmítnutí je kontaktní rodičovství
ideální cesta, jak začít léčit zraněnou
duši. Kdyby součástí příprav byl i kurz šátkování,
vůbec bych se nezlobila. Velmi bych také ocenila přednášku od laktační
poradkyně o adoptivním kojení.
Pro
naše děti je hledání sama sebe ještě o něco těžší než pro děti
z rodin biologických. Nemohou se ztotožňovat s naší historií
rodiny, s naší podobou a vzorem. Zvláště v pubertě se s tímto
faktem budou velmi výrazně potýkat. Nicméně budování zdravé identity
přijatého dítěte musí začít mnohem dříve. Vlastně
už ve chvíli, kdy se takové dítě dostane do
naší náruče –v kojeneckém věku. Ideální příprava žadatelů by nám tedy
odpověděla také na otázku: „Jakým způsobem pomáhat našim dětem při tvoření
a hledání vlastní identity?“
Jakým
způsobem se nechtěnost, nesprávná životospráva, kouření, alkohol nebo
drogy v těhotenství projevují na zdravotním stavu dětí? Co můžeme čekat, co zvládneme doma a kdy, už
vyhledat pomoc zdravotníků?
Komentáře
Celkem 7 komentářů
Tina 25.07.2016 v 09:59 Vaše články jsou pěkné a inspirativní, jen mě překvapuje právě tento o přípravách. To, co píšete, je přeci povinnou. součástí příprav osvojitelů ve všech krajích již dlouho, u vás tomu tak nebylo? Pamatuju si že svých příprav, že jsem spoustu věcí"neslyšela", člověk je tak natěšený, že některé informace prostě vypouští, více či méně vědomě si řekne 'tohle se nám nestane, našeho dítěte se to netýká'. Až zpětně jsem si uvědomila, že vlastně jo, tohle nám říkali, i když jsem to nepobrala, protože jsem si to v té době neuměla představit... Jeden náš lektor na přípravách říkal: To, co my vám tu povídáme, to je jako číst návod na pračku, kterou dostanete za dva roky :-)
Náhradní máma 25.07.2016 v 13:25 Dobrý den, děkuji za reakci. Z čeho soudíte, že to co píšu je povinnou součástí příprav osvojitelů ve všech krajích již dlouho? Co přesně dlouho je? Mám za sebou přípravy dvě jednu před 5ti lety,druhou letos. Vím, že v CŘ rozhodně obsah příprav sjednocený není a ano v některých krajích se většinu z těchto informací dozvíte. Ve všech obává se že ne. Z mého soukromého průzkumu (tento článek vznikl za pomoci několika dalších adoptivních maminek) tak jen jediná měla takto obsáhlé přípravy.
Gábina 04.10.2016 v 18:23 Nám z výše jmenovaného říkali o attachmentu, citové deprivaci, péči o malá miminka a legislativě. Například ten postup s úřady bych taky uvítala... O postupu při přebírání dítěte se nikdo ani nezmínil. Ještě mě napadá téma možnosti změny jména, tedy nejenom příjmení, ale také křestního...
Náhradní máma 04.10.2016 v 19:57 Děkuji za komentář :-) K tématu úřadů a celého toho postupu by mohl možná pomoci tento můj článek http://adopce-donaha.infoblog.cz/clanek/cesty-deti-k-osvojitelum-61557/
Katy 18.02.2017 v 09:41 Zdravím vás a musím jen potvrdit. Je to velmi kvalitní článek a Děkuji za něj. Prošla jsem loni přípravou v Moravskoslezském kraji, nyní mám holčičku a na přípravě jsem se dozvěděla ani ne jednu dvacetinu z toho, co bych teď potřebovala. Probíraly se stále jen naše reakce, jak bychom se zachovali v té či oné situaci, ale informace jsme neobdrželi téměř žádné. Bohužel, to je realita. :-(
Lucie 18.02.2017 v 20:32 Nezlobte se, jsem asi magor, ale věřím, že to bude pro Vás poddětná informace, taky jsem dost svého času publikovala - pravopisné chyby. To je, bohužel to první, co jsem během čtení zaregistrovala :-/.
Jinak - oceňuji, že se snažíte nastínit i potažmo / negativní stránky adopce, resp. jejich dílčích kroků. Ovšem stále zde postrádám holou realitu.
Náhradní máma 19.02.2017 v 06:22 Dobrý den, děkuji za všechny komentáře. Lucie: Pokud jste nalezla nějaké gramatické chyby, tak se za to omlouvám, články si nechávám opravovat,nicméně jsme jen lidé a něco asi mohlo utéct. Více mě zajíma druhá část komentáře - bylo by prosím možné rozvést co myslíte tím, že stále nempíšu o holé realitě? Předem děkuji