Rodičovství

Nikdo z nás si toho tenkrát nevšiml, ale s Eliškou do naší rodiny vstoupila celá velká, jiná, a vlastně pro nás tenkrát zcela cizí rodina. Vplula k nám, hezky se uvelebila a začala žít s námi. Za tento krásný příspěvek děkuji zkušené adoptivní mamince Petře Pávkové. Esej je publikována s milým dovolením její dcery Elišky.Eliščina rodina, celé generace dozadu, jejich historie, od té prapůvodní historie v Indii, přes dlouhé putování do Evropy, přes… Celý článek ›

"S rostoucím věkem Terezky její bublina kolem ní stále sílila a sílila. Navenek se chovala velmi chladně, až hrubě ke každé autoritě, se kterou se setkala. Každý cizí člověk pro ni byla hrozba, nechtěla se s nikým bavit, odpovídat na pozdrav, raději mlčela nebo když už promluvila, působilo to drze. Jen v rodině jsme viděli druhou stránku její povahy, tu citlivou, až přecitlivělou, zranitelnou. Ale ona se nechtěla nechat nikým ranit, stále byla ve střehu, co… Celý článek ›

„Moc jsem se bála, zda nás schválí. Přece jen byla jsem po léčbě velmi vážného onemocnění, které se kdykoliv mohlo vrátit.“ Dnešní příběh by mohl být inspirací pro ty, kteří teprve uvažují nad tím, zda by se mohli vůbec stát náhradními rodiči. Někdy je totiž, tak jak zní velmi staré přísloví, „něco zlé pro něco dobré“ a to ve chvíli, kdy velmi těžká životní událost vede k přehodnocení životních názorů a hodnot, ba co víc vede vás… Celý článek ›

„Dala mi miminko do náručí a já necítila nic, vůbec nic kromě obrovského zmatku v hlavě. Ano, byla nádherná, ale bylo to, jako když Vám dají do náruče jakékoliv cizí dítě.“ Sen každého adoptivního rodiče je přivést si domů krásné, zdravé miminko přímo z porodnice. Rodiče tak zažijí s miminkem vše od prvního úsměvu, přes první krůčky až do dospělosti. Je to úžasná životní zkušenost, která s sebou ale alespoň na začátku nese velkou pachuť… Celý článek ›

"Při záchvatech pláče a napětí, které prožíval v prvních měsících, když se jeho tělíčko ,,čistilo,, od nedobrovolných narkotik, to muselo být hodně náročné. Pěstounka ho trpělivě nosila, houpala a konejšila. Vypiplala ho a dostala do takového stavu, že se ve třech měsících byl schopen konečně uklidnit a poprvé se usmát. Když jsem viděla jeho první fotky, měl ve tváři výraz jako ustaraný dědeček. V ústavu by měl těžko jednu náruč jenom pro… Celý článek ›

„V kojeneckém ústavě jsme dostali přesně jedno nahé dítě, průkazku pojištěnce, zdravotní průkaz a kapky do nosu s antibiotiky, kterými se v té době miminko léčilo. Jinak vůbec nic. „ Kouzelný telefonPomalu se blížily další vánoce, když Růžence jednou večer zazvonil telefon. „Paní Růženko, sedněte si prosím.“ „Ale já sedím!“ „Máme pro vás miminko, je mu půl roku, je okaté tmavovlasé a prostě nádherné!“Růženka všechny další… Celý článek ›

„Jizvy a poškozený lymfatický systém tu budou už napořád, ale s tím se dá žít." Tento příběh jsem chtěla zpracovat už velmi dlouho. Myslím si totiž, že by mohl pomoci (nejen) žadatelům, kteří na své dítě teprve čekají a propadají pocitům beznaděje, zda se z nich vůbec někdy ti rodiče stanou. Věřím totiž, že za každým adoptovaným dítětem je silný životní příběh a tento má sílu hned v několika směrech. O svůj příběh se se… Celý článek ›

Naše děti to někdy nemají při vstupu do školky jednoduché. Celé to přímo souvisí s pocitem osamění, který zažily po porodu a následně v kojeneckém ústavu, s pocitem, že mají opustit svou bezpečnou osobu. Proto mě velmi mile překvapilo, když jsem zjistila, že existuje speciální školka pro naše děti – děti v náhradní rodině. Školka, kde pedagogové spolu s terapeuty vědí, jaké specifické projevy tyto děti můžou díky nechtěnému těhotenství,… Celý článek ›

Dnes se chci dotknout jednoho velmi bolavého tématu, a to děti a lékaři. Naše generace a generace před námi byly vychovávány ve víře, že jen nutno poslouchat autority. Nejdříve rodiče, následně učitele, šéfy a v neposlední řadě lékaře. S autoritami se nediskutuje, nebrání se jim a je třeba je poslouchat. Protože jen ony vědí vše lépe než my! Tak nás to učili jako děti. Stali se z nás dospělí, ale některé věci se nemění. Stále posloucháme šéfy a… Celý článek ›

Přijaté děti mají, jak všichni víme, vstup do života odlišný od biologických dětí. V bříšku je nosí jedna paní, po porodu jsou samy, starají se o ně zdravotní sestřičky, následně si je z porodnice odnáší zase paní jiná – dnes po změně zákona je to teta pěstounka. Když jsme přijímali dceru my, odjížděla z porodnice do Kojeneckého ústavu, kde se o ni staralo hned několik hodných tet. Dále přeběhy našich dětí pokračují různě, však to víme… Celý článek ›