O bolesti a smíření se...

Léta kdy žena doufá, těší se, propadá naději, beznaději, lítosti, nenávisti vůči sobě, světu, cítí kolem sebe a v sobě tu prázdnotu která nelze a nelze ničím utišit, zahnat..

Pocitů které sebou nese dlouhodobá neplodnost je strašně moc. Od nechtěné volnosti v životě - možnosti cestovat, věnovat se koníčkům a tak dál, až po pocity ponížení, pocity že nejsem "žena" když nedokážu dát nový život, po pocity sociální separace,kdy kamarádky se kterými jsem měla procházet obdobím snažení, těhotenství a mateřství se mi vzdalují a odcizují přes pocit lítosti a nespravedlnosti.

Každá dlouhodobá snažilka to má jinak, někdo se s tím vyrovná lépe, někdo hůře..ale určitě je to velice těžké období a neznám nikoho kdo konec tohoto období neuvítal!

A pak najednou z čistého jasného nebe přiletí ten zázrak. Kouzelný telefon a do pár dnů je vše jinak. Z neplodné ženské je máma, se vším všudy. Opravdu se vším? 

Neprošla si těhotenstvím, neporodila ani nebyla u porodu, nemůže kojit, v horším případě si neprožila se svým vymodleným dítkem první dny, týdny, měsíce života. Vše je teď, najednou je to nové, krásné, těžké, lehké,hektické a hlavně tolik jiné.

Za tím vším někde vzadu, je stále ta neplodná ženská. Ona nepřivedla na svět nový život. Náhradní rodičovství je krásné, naplňující..

Některé věci ale neumí, nedokáže..a asi ani vyléčit nemá..

Potřeba zažít si těhotenství, porod je pravděpodobně více či méně v každé z nás. Většině žen se tenhle sen splní. Ano pro mě je to sen. Já to mám třeba tak, že je mi moc líto že jsem nemohla svou dceru nosit v bříšku,nemohla ji vidět na ultrazvuku, nemohla jsem si ji porodit, myslím, že tohle nám chybí a celý život bude chybět oběma.

Přes to nebo právě proto děkuji za možnost být mámou díky adopci!

Pokud jde o to druhé, jednou přijde čas,kdy se s tím budu muset vyrovnat. Bude to v době přechodu? Nebo dřív? Zjistila jsem, že tohle náhradní rodičovství vyléčit neumí, ani nemůže, nejsem jediná náhradní máma která to tak má. Bude to asi normální, jen to stále bolí. Stále se mi to vrací ve snech, fascinací těhotenstvím a při dalších situacích..

Neexistuje recept jak se s tím poprat. Nebo, neznám nikoho kdo ho objevil. Možná je tím receptem čas...

Nebo jestli ho někdo znáte ráda si ho přečtu v komentářích.