Pěstouni na přechodnou dobu z pohledu adoptivní mámy

Kdo to vlastně je a proč jsme s nimi besedovali?

Jde o pěstouny, kteří se starají o děti v kritické životní situaci. V tomto případě se kritickou situací myslí děti bez rodičů a jiných osob, které by o dítko pečovaly. Takové dítko putuje buď do kojeneckého ústavu, dětského domova, nebo k těmto lidem. U těhle pěstounů nemůže být dítko delší dobu než jeden rok. Nicméně se předpokládá, že se situace kolem něj během této doby vyřeší, což se až na vyjímky děje.

My žadatelé o děti do adopce jsme s těmito pěstouny besedovali proto, že právě od těchto lidí můžeme dítko přijmout.

Když nám zazvonil kouzelný telefon poprvé, jeli jsme si pro naši malou do kojeneckého ústavu. Protože vím mnoho o citové deprivaci, ke které tam u dítka dochází, byla jsem opravdu moc ráda, že malá tam strávila minimum času. Nicméně, dala bych nevím co, za to,kdyby tu dobu kterou strávila v kojeneckém ústavu byla mohla strávit u přechodné pěstounky.

To, že jsme si malou odvezli bez jediné pro ni známé hračky, věci, jsem neřešila, je to přece malé miminko. Rychle jsme se na sebe navázaly a myslím, že ji to do života nepoznamenalo.

O tom, jak "pevné pouto" neboli attachment mezi rodičem a dítětem vzniká a co ho může porušovat, jsem se dozvěděla, až později.

Nicméně legislativa se změnila a dnes děti z porodnic nemají putovat do kojeneckých ústavů, ale do otevřené náruče těchto přechodných pěstounů. Jde o to, že právně volné dítko dle nové legislativy je možné přijmout náhradními rodiči, nejdříve ve 4,5 měsících. Což je sakra pozdě!

Proto chytré hlavy vymyslely řešení v podobě přechodných pěstounů. Funguje to tak, že pěstounka si přijede na základě pověření krajských sociálních pracovnic do porodnice pro několikadenní miminko. Doma mu pak poskytuje 24 hodinovou péči tak, jako by dítko bylo její vlastní. Vlastně ne tak docela, celou dobu ví a pracuje s faktem, že jednou dítko odevzdá do jiné náruče. Do náruče biologických rodičů, kteří si mezi tím upravili podmínky, nebo do náruče náhradních rodičů.

Dle mého názoru jde o úžasnou věc, nicméně má to svá ale..

Pokud je dítko u těchto přechodných pěstounů delší dobu (dnes po změně zákona skoro vždy), naváže se na ně a pak se převazuje na nové rodiče.

Pěstounka nám vyprávěla, jak takové převazování vypadá. Bylo vidět, že o tomto procesu mnoho ví, aby ne, už několikrát jím prošla ona i jí svěřené děti. Není to proces na den, dva - v ideálním případě na 2 týdny, ale průměrná doba jsou tři měsíce!

Během této doby si dítko postupně zvyká na nové rodiče, na jejich způsob péče, vůni atd. Pěstounka se snaží tento proces zjednodušit různými metodami jako například tím, že se začne vonět stejnou vůní, jakou používá nová maminka apod. Do nového domova také s miminkem putuje jeho oblečení a hračky, vše proto, aby změna byla co nejjednodušší.

V určitou chvíli pěstounka pozná, že už je miminko připraveno na změnu, a to se tedy stěhuje k novým rodičům. Dále pak pěstounka ustupuje do pozadí a nakonec úplně odchází ze života dítěte.

Musím říci, že jako budoucího náhradního rodiče – adoptivní mámu mě popis tohoto procesu docela vyděsil a nebyla jsem sama. Pěstounka vyprávěla o tom, jak každé předané dítko opláče. To je pocit!

Do toho vím, že není pěstoun jako pěstoun, někdo to celé bere opravdu jen jako práci a někdo se dítka těžko vzdává.

V čem vidím ale největší problém?

Adoptivní rodiče opravdu nechápou, k čemu je proces předávání tak složitý. Nerozumí principu převazování, principu, který je teorií, a kdo ví, zda vůbec funguje. My se třeba o této teorii na přípravce nic nedozvěděli, když pominu to, že o ní mluvili právě přechodní pěstouni.

Kdo ví, zda tyhle děti, už jednou odmítnuté nepoškozuje znovu? Dobře, méně než pobyt v kojeneckém ústavu (to je tu asi bezesporu), ale přesto poškozuje. Já to vnímám jako dvojí odmítnutí jedno v břiše biologické matky a druhé pak následně díky procesu předávání.

Tak vám nevím, myslím, že v tomhle procesu opět jako vždy jde o dítě, až na posledním místě. Jinak by přece bylo možné, aby bylo dítko právně volné už v porodnici. Aby bylo možné přijet si do porodnice odvést miminko a pečovat o něj od prvního dne, bez strachu, že si to biologičtí rodiče rozmyslí.

Dobře, tak alespoň po šestinedělí…

Dnes je to nejdříve ve 4,5 měsících dítka a to je sakra pozdě!