Pračka z druhé ruky

K článku, který se věnoval dokonalým přípravám na náhradní rodičovství, a naleznete jej zde, jsem dostala tuto velmi zajímavou a konstruktivní reakci, moc za ni děkuji!

Reakce byla myšlena především tak, že většina informací, které se v přípravách dozvíme, se nám do doby, než se staneme rodiči, z hlav opět vykouří. Navíc, když ještě nejsme (náhradními) rodiči, pak nám spousta věcí ani nemůže dojít. Před spoustou faktů také radši zavíráme oči a říkáme si „To se nám nestane, naše dítě bude dokonalé, láskou překonáme vše.“

Měla jsem to dost podobně. A pak když telefon zazvonil a ze mě se stala máma během jedné minuty… Znáte to? Tu nepatřičnost oslovení „Maminko, pojďte si pochovat Vaše miminko“? Ano, ta tu byla ještě několik dní, vytrácela se možná několik týdnů …

Bylo to teď, najednou a nebyl čas hledat roky zapomenuté (možná už dávno vyhozené) poznámky z příprav. Prostě jsem to musela nějak žít. Dobře? Špatně? Prostě nejlíp, jak jsem to v tu chvíli dokázala, tak jako každý z nás …

Když jsem následně vlastně náhodou objevila svou doprovázející organizaci, přišlo mi to jako úžasná věc. Ptala jsem se a dostávala odpovědi. Ono řešíte specifické problémky náhradního rodiče hned od prvních dní, kdy si dítko přivezete. Z těch úplně prvních mě napadá - jak správně reagovat na řeči typu: „Jé já jsem si nevšimla, že jsi byla těhotná.“ - nejlépe od úplně cizích lidí, sousedů apod. A následují další a další …

Dostala jsem od nich také spoustu velmi zajímavé literatury, knihy, ze kterých mě mrazilo a říkala jsem si „ Proč nám tohle neřekli na přípravách?“ Možná řekli, jen jsem to dávno zapomněla. Nebo jsem v té době nebyla dobrým posluchačem prostě proto, že jsem ještě nebyla „majitelem téhle pračky“. Vše je možné.

Když mi moje klíčová pracovnice z této doprovázející organizace vyprávěla o tom, že poskytují také služby doprovázení adoptivním rodičům – čekatelům, nějak jsem nechápala, k čemu to může být dobré?

Dnes, už tomu velmi dobře rozumím.

Dobu čekání na kouzelný telefon můžete totiž využít různými způsoby. Nicméně dalo by se říci že jednoduše buď efektivně, a nebo neefektivně.

Tu druhou cestu si kupodivu volí drtivá většina žadatelů. Ano, byla jsem jedním z nich. Už jsem tu o tom psala. Co jsem dělala? Depkařila, protože jsem měla pocit, že se nikdy nedočkáme. Volala na kraj „Kdy už to bude?“ Nedoporučuji.  Pak jsem si našla dobrého koníčka, což mé psychické zdraví velmi posílilo. Nicméně nic z toho mi následně nepomohlo v nadcházejícím (náhradním) rodičovství.

K téhle době se totiž dá přistoupit úplně jinak. Ne jako k dlouhému, předlouhému čekání, ale jako k času, který lze efektivně využít k svému osobnímu růstu, poznání sama sebe a čerpání informací, které nám velmi pomohou v nadcházejícím náhradním rodičovství.

Nebudeme si tu malovat svět narůžovo. Děti přicházející do náhradní rodiny jsou jiné. Nesou si sebou svou minulost. Náhradní rodičovství je pak také jiné, ale pozor, to se vůbec nevylučuje s tím, že je nádherné a naplňující! Naopak.

Pokud, a teď se s dovolením opět vrátím k přirovnání s pračkou, „dostaneme přesný návod k použití této pračky“ a co víc, budeme mít „opraváře“, kterého známe a důvěřujeme mu ve chvíli, kdy tápeme, jsme nejistí, můžeme volat a ptát se. Opraváře který má roky zkušeností a zná velmi přesně úskalí "pračky z druhé ruky", ale také ví jak ji nejlépe opravit. Můžeme a máme koho požádat o pomoc. Pak je tu vysoká šance na úspěch.

Na to, že my i naše děti si dětství i následný život prožijí v tom, že se budou cítit milované, přijaté a mají vysokou šanci na prožití kvalitního a spokojeného života.