Příběh o velké životní síle, lásce a vítězství díl druhý

Kouzelný telefon

Pomalu se blížily další vánoce, když Růžence jednou večer zazvonil telefon. „Paní Růženko, sedněte si prosím.“ „Ale já sedím!“ „Máme pro vás miminko, je mu půl roku, je okaté tmavovlasé a prostě nádherné!“

Růženka všechny další informace, které se o svém budoucím dítěti dozvěděla, zapisovala na leták na pleny, který byl zrovna po ruce. Dodnes ho má schovaný jako součást nádherné vzpomínky na tuto událost.

Události pak nabraly rychlý spád. Ihned druhý den se jeli rodiče podívat na svého budoucího potomka. Miminko bylo drobounké, okaté, trochu uslintané s vyrážkou kolem pusinky a už se začínalo plazit. Byli také seznámeni se spisem – historií a zdravotní anamnézou děťátka.

V předvánočním čase, kdy není možné u obchodních center ani zaparkovat, obstarat vše potřebné pro péči o miminko nebylo nic jednoduchého, ale vše zvládli. Takže dva dny před vánoci si vezli rodiče svůj poklad do nového domova!

Poprvé mámou

„V kojeneckém ústavě jsme dostali přesně jedno nahé dítě, průkazku pojištěnce, zdravotní průkaz a kapky do nosu s antibiotiky, kterými se v té době miminko léčilo. Jinak vůbec nic. „

Maminka si ještě vyžádala od tet režim miminka a jelo se domů.

Miminko se doma ale dle „manuálu“ vůbec nechovalo. Jedlo mnohem více a trpělo fixací na jídlo. Při pohledu na lahvičku se úplně klepalo. V postýlce se uklidňovalo stereotypním houpáním ze strany na stranu a cucáním palečku. Pokud zahlédlo jakéhokoliv muže, projevovalo obrovskou radost! (Kolik jich tak za svůj život asi vidělo?)

Do role maminky se nelze vpravit lusknutím prstů, ani u Růženka to nebylo jinak.“Oslovení mámo první dny přišlo úplně nepatřičné.“

Vše bylo nové a někdy velmi těžké. První společné dny byly poznamenány angínou miminka. Růženka se tak za pochodu učila koupat, přebalovat, krmit a starat se ihned ze začátku o nemocné a nevrlé miminko. První dny a týdny tak byly náročné, ale koncem pomyslného šestinedělí se vše uklidnilo a Růženka si začala svou novou roli více užívat.

Mámou podruhé

Ihned po oficiálním osvojení prvního potomka se manželé rozhodli podat druhou žádost o adopci. Krajská úřednice jim ale vysvětlila, že sourozence nemůžou očekávat v dohledné době.

“První dítě v rodině by si nejdříve mělo užít pocit jedináčka a to co nejdéle, takže nečekejte, že to bude dříve, než bude na základní škole“.

Růženka tedy po třetích narozeninách dítěte nastoupila na částečný úvazek zpět do práce a kouzelný telefon jen tak neočekávali. Jaké bylo jejich překvapení, když jim volali z krajského úřadu, aby si urychleně dodělali přípravné kurzy a pohovor u psychologa, protože se rýsuje sourozenec.

Růženka tedy vyvinula obrovskou snahu o to, aby bylo druhé miminko co nejdříve doma. Bohužel úřady nikam nespěchaly.

Takže biologický sourozenec umístněný od narození v kojeneckém ústavě, který mohl do této náhradní rodiny odejít ihned po narození, přišel do rodiny v deseti měsících. (Manželé by byli bývali přijali také neprávně volné dítě přímo z porodnice.)

„Přechod miminka do naší rodiny byl pro všechny velmi hladký. Jako by do naší rodiny patřil od prvního dne. Starší sourozenec se na mladšího moc těšil, takže vůbec nežárlil.“

Deset měsíců v kojeneckém ústavě se ale na dětské dušičce podepíše. „Následky vidím nejvíce v opožděném vývoji jemné motoriky a řeči. Vím, že následky si ponese celý život, ale je to naše dítě a my mu pomůžeme se s tím vyrovnat!“

Mámou potřetí

Vzhledem k tomu, že manželé si moc přáli více dětí, požádali po oficiálním osvojení druhého potomka o ponechání v evidenci žadatelů vhodných pro osvojení. Na krajském úřadě se sice setkali s nepochopením, ale odradit se nedali.

Proto byli překvapeni, když se u nich o dva roky později zazvonil telefon z kraje a na osobní schůzce se dozvěděli o existenci třetího biologického sourozence ...

Manželé se dozvěděli, že třetí miminko je umístěno v péči pěstounky na přechodnou dobu a jsou mu tři měsíce.

Při osobní schůzce byla přechodná pěstounka velmi překvapena, protože tak nějak očekávala, že miminko půjde do rodiny bezdětných žadatelů. Očekávala, že miminko bude mít v rodině stoprocentní pozornost a také se nebude lišit způsob péče od té, kterou miminku poskytovala sama.

Takže po převzetí třetího miminka do péče byly první týdny pro Růženku velmi krušné. Miminko bylo zvyklé na velkou pozornost, neumělo být chvilku samo a naopak vyžadovalo uspávání při houpání v náručí. Nemělo také žádný režim, na který byla zvyklá od starších dvou potomků. Skloubit péči o dva starší sourozence a takto náročné miminko bylo tedy velmi těžké.

Růženka k tomu sama říká: „Pro děti je mnohem lepší být u přechodných pěstounů, ale pro rodiče je jednodušší mít dítko z kojeňáčku“.

Oba sourozenci se s novou situací těžko vyrovnávali. Starší prostřednictvím velkého vzteku a mladší formou regrese do projevů odpovídající kojeneckému věku.

A žili šťastně až do smrti?

Během několika měsíců se situace v rodině naštěstí alespoň částečně uklidnila a Růženka si pomalu začala zase užívat mateřství. Za všechny tři děti je nesmírně vděčná „Nemožné se stalo skutečným a my máme doma tři nádherné děti!“

Příběh ale nekončí, naopak životní cesty dětí jsou teprve na svém začátku. Jak se s životem poperou? Růženka vyhledala pomoc doprovázející organizace a spolu s jejími pracovníky se dali do léčení ran, které starším dvěma dětem zasadil pobyt v kojeneckém ústavě.

Držím jim pěsti!