Služby pro adoptivní rodiče
Publikováno 29.10.2016 v 16:57 v kategorii Ze života, přečteno: 752x
Jsme adoptivní rodiče dětí, které do naší rodiny přišly v několika týdnech nebo i měsících života z kojeneckého ústavu. Dětí, které mají za sebou různou minulost, většinou dětí v těhotenství nechtěných, poznamenaných závislostí svých biologických matek na omamných látkách. Dětí, které v prvních dnech, týdnech, někdy hůř i měsících svého života neměly svou pečující osobu (mámu). Prostě dětí se zraněnou duší.
Vážená paní ministryně,
Všechny tyto skutečnosti si naše děti nesou jako neviditelný hendikep dále do svého života. Někdy se začínají projevy s tímto spjaté projevovat už v předškolním věku. Jindy ale začnou opravdu velké problémy až v pubertě. V době, kdy my jako rodiče, už musíme jen přežít. Nic moc jiného nám totiž nezbývá.
Ale pubertou problémy, jak určitě víte, bohužel nekončí. Takto zraněné děti mají následně sníženou kvalitu celého následujícího života, ale také společenského uplatnění v něm! Pokud budeme mluvit konkrétně, pak nebývají úspěšní v udržování dlouhodobých vztahů. Mají velké problémy se sebevědomím, nejsou schopni udržet si zaměstnání, propadají závislostem na omamných látkách a v neposlední řadě sami následně selhávají jako rodiče.
Nicméně v předškolním věku se s tímto dá ještě mnohé udělat. Zraněné duše našich dětí lze léčit pomocí terapií na to speciálně zaměřených. Své o tom vědí pěstounští rodiče. Pěstouni totiž tyto služby - služby doprovázejících organizací - mají nejen zdarma k dispozici, ale co víc, jsou jim navíc nařízeny zákonem.
Naše děti jsou ale tytéž! Jen právně volné ...
Pro adoptivní rodiny tyto služby existují, nicméně nabízí je opravdu jen hrstka doprovázejících organizací pečující o pěstouny, a to především v Praze. V jiných krajích (např. Plzeňský) úplně chybí. Pokud už služby doprovázející organizace nabízí, velmi často na osvojitele nejsou finanční nebo kapacitní prostředky, případně obojí.
Dalším problémem s tímto přímo související je informovanost osvojitelů v této oblasti. Určitě by bylo velmi prospěšné, kdyby osvojitelé byli o problematice poruchy citového pouta a možnosti speciálních terapií pro tyto děti více informováni - na přípravách organizovaných krajskými úřady, případně dalšími cestami.
Víme, že Vám osud těchto dětí není lhostejný a že pro děti v náhradní rodinné a péči a celkově pro ohrožené děti děláte strašně moc.
Proto bychom rádi věděli, co pro adoptované děti můžete udělat v této oblasti? Jaké konkrétní kroky vidíte jako reálné prosadit?
Za odpověď a pomoc předem děkujeme.
Vážená paní,
reaguji na Váš email zaslaný paní ministryni Marksové, týkající se adoptovaných dětí. Předem své odpovědi bych chtěla vyjádřit, že si velmi vážíme Vaší iniciativy, s níž jako osvojitelky hájíte práva nejen dětí svých, nýbrž všech osvojených dětí. Z Vašeho e-mailu, s nímž jste se na paní ministryni obrátily, je patrné, že velmi dobře rozumíte potřebám přijatých dětí i tomu, čím si tyto děti často musely projít. Jistě lze s Vámi souhlasit v tom, že zvláštní potřeby osvojených dětí a dětí v pěstounské péči jsou do značné míry totožné. Značně rozdílný je však právní status těchto dětí, což se odráží mj. právě v míře, s jakou stát odpovídá za nabídku pomoci a podpory rodinám s přijatým dítětem, jakož i v míře s jakou stát využívání této pomoci a podpory nařizuje a vymáhá.
Pěstounská péče je z právního hlediska zcela jiným institutem než osvojení. Pěstounská péče tvoří součást systému náhradní péče o děti, které z nejrůznějších důvodů nemohou setrvat v péči svých biologických rodičů. Svěření dítěte do pěstounské péče však právní vazby dítěte k jeho biologickým rodičům neruší. Právě naopak, právní řád jasně stanoví, že pěstounská péče by měla být podobně jako ústavní péče zásadně dočasná, přičemž žádoucím stavem je stabilizace poměrů v biologické rodině dítěte do takové míry, aby se do ní dítě mohlo vrátit. Za tímto účelem zákon pěstounům rovněž ukládá povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak. Stát odpovídá nejen za vytvoření systému náhradní péče, ale rovněž za zajištění jeho kvality. Stát proto nad pěstouny a způsobem, jímž zajišťují péči o dítě, vykonává vyšší míru dohledu než nad biologickými rodinami. Role státu ve vztahu k pěstounským rodinám však nemůže být pouze dohledová. Právě z tohoto důvodu stát vedle toho, že pěstounům ukládá řadu povinností, vytváří též pro ně určený systém pomoci a podpory, jehož fungování zajišťuje mj. i prostřednictvím dávek pěstounské péče nebo státního příspěvku na výkon pěstounské péče. V důsledku státního příspěvku mohou pěstouni skutečně mnoho služeb využívat zdarma. Znovu je však třeba zdůraznit, že se jedná o výraz té skutečnosti, že pěstounskou péči lze vnímat jako službu pěstounů, jejímž prostřednictvím stát naplňuje jeden ze svých závazků k dětem, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině.
Naproti tomu, primárním účelem osvojení je řešení statusového postavení dítěte, kdy dochází k právní konstrukci vazeb, které jinak existují mezi dítětem a jeho biologickými rodiči. Právní mocí a vykonatelností rozsudku o osvojení dítěte zanikají z hlediska práva veškeré vazby dítěte k jeho biologickým rodičům i jeho biologické rodině a na jejich místo nastupují osvojitelé a rodina osvojitelů. Z hlediska míry autonomie při zajišťování péče o dítě se osvojitelská rodina téměř neliší, na rozdíl od pěstounské péče, od rodiny biologické. Vyšší míra autonomie osvojitelské rodiny a nižší míra státního dohledu však nachází svůj odraz i v té skutečnosti, že osvojitelská rodina musí podobně jako biologická rodina zajistit pomoc a podporu svým dětem především vlastními silami.
Jistě máte pravdu v tom, že osvojené děti mají oproti dětem vyrůstajícím od narození ve svých biologických rodinách zvláštní potřeby, vycházející z traumat, jimiž si v raném dětství a v některých případech i v těhotenství bohužel musely projít. Ráda bych zdůraznila, že si vážíme všech osvojitelských rodičů, kteří jsou připraveni těmto dětem vytvořit rodinné zázemí a pomoci jim všechna tato traumata překonat. Jsem si vědoma toho, že služby nabízené pěstounům, se často mohou míjet s poptávkou osvojitelských rodin, ať již z hlediska své kapacity, tak i z hlediska svého zaměření. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno ke změně vymezení okruhu cílové skupiny dotačního programu "Rodina a ochrana práv dětí", spravovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak, že je od roku 2016 možné z tohoto dotačního programu podpořit i služby specificky zaměřené na rodiny s osvojenými dětmi. Zároveň bych ráda zmínila též to, že pro uspokojení specifických potřeb osvojených dětí, především zajištění terapie poruch vztahové vazby, je možné využívat i služby nabízené v rámci běžné sítě terapeutických služeb a nikoli pouze služby nabízené doprovázejícími organizacemi.
Pokud jde o vlastní přípravu budoucích osvojitelů, pak s Vámi musím souhlasit v tom, že kvalita příprav v současnosti do značné míry odvisí od konkrétního krajského úřadu, který přípravu zajišťuje. O sjednocení této praxe usilujeme nejen soustavným metodickým vedením krajských úřadů, ale rovněž prostřednictvím aktuálně realizovaného individuálního projektu Ministerstva práce a sociálních věcí "Systémový rozvoj a podpora nástrojů sociálně-právní ochrany dětí", který se v jedné ze svých aktivit zaměřuje právě na proces odborného posuzování žadatelů o osvojení nebo o pěstounskou péči, včetně přípravy k přijetí dítěte do rodiny, s cílem tento proces mezi jednotlivými krajskými úřady dále sjednotit a zprofesionalizovat, a to ku prospěchu přijímaných dětí a zajištění vyšší míry uspokojení jejich specifických potřeb.
Dovolte mi Vám závěrem své odpovědi poděkovat za veškerou péči a lásku, kterou svým dětem jako jejich osvojitelé věnujete a díky níž svým dětem nedocenitelnou měrou pomáháte překonat prožitá traumata a zvyšujete jejich šanci na to, že v dospělosti povedou šťastný, spokojený a úspěšný život.
S pozdravem
Mgr. Hana Jamrichová
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Všechny tyto skutečnosti si naše děti nesou jako neviditelný hendikep dále do svého života. Někdy se začínají projevy s tímto spjaté projevovat už v předškolním věku. Jindy ale začnou opravdu velké problémy až v pubertě. V době, kdy my jako rodiče, už musíme jen přežít. Nic moc jiného nám totiž nezbývá.
Ale pubertou problémy, jak určitě víte, bohužel nekončí. Takto zraněné děti mají následně sníženou kvalitu celého následujícího života, ale také společenského uplatnění v něm! Pokud budeme mluvit konkrétně, pak nebývají úspěšní v udržování dlouhodobých vztahů. Mají velké problémy se sebevědomím, nejsou schopni udržet si zaměstnání, propadají závislostem na omamných látkách a v neposlední řadě sami následně selhávají jako rodiče.
Nicméně v předškolním věku se s tímto dá ještě mnohé udělat. Zraněné duše našich dětí lze léčit pomocí terapií na to speciálně zaměřených. Své o tom vědí pěstounští rodiče. Pěstouni totiž tyto služby - služby doprovázejících organizací - mají nejen zdarma k dispozici, ale co víc, jsou jim navíc nařízeny zákonem.
Naše děti jsou ale tytéž! Jen právně volné ...
Pro adoptivní rodiny tyto služby existují, nicméně nabízí je opravdu jen hrstka doprovázejících organizací pečující o pěstouny, a to především v Praze. V jiných krajích (např. Plzeňský) úplně chybí. Pokud už služby doprovázející organizace nabízí, velmi často na osvojitele nejsou finanční nebo kapacitní prostředky, případně obojí.
Dalším problémem s tímto přímo související je informovanost osvojitelů v této oblasti. Určitě by bylo velmi prospěšné, kdyby osvojitelé byli o problematice poruchy citového pouta a možnosti speciálních terapií pro tyto děti více informováni - na přípravách organizovaných krajskými úřady, případně dalšími cestami.
Víme, že Vám osud těchto dětí není lhostejný a že pro děti v náhradní rodinné a péči a celkově pro ohrožené děti děláte strašně moc.
Proto bychom rádi věděli, co pro adoptované děti můžete udělat v této oblasti? Jaké konkrétní kroky vidíte jako reálné prosadit?
Za odpověď a pomoc předem děkujeme.
Vážená paní,
reaguji na Váš email zaslaný paní ministryni Marksové, týkající se adoptovaných dětí. Předem své odpovědi bych chtěla vyjádřit, že si velmi vážíme Vaší iniciativy, s níž jako osvojitelky hájíte práva nejen dětí svých, nýbrž všech osvojených dětí. Z Vašeho e-mailu, s nímž jste se na paní ministryni obrátily, je patrné, že velmi dobře rozumíte potřebám přijatých dětí i tomu, čím si tyto děti často musely projít. Jistě lze s Vámi souhlasit v tom, že zvláštní potřeby osvojených dětí a dětí v pěstounské péči jsou do značné míry totožné. Značně rozdílný je však právní status těchto dětí, což se odráží mj. právě v míře, s jakou stát odpovídá za nabídku pomoci a podpory rodinám s přijatým dítětem, jakož i v míře s jakou stát využívání této pomoci a podpory nařizuje a vymáhá.
Pěstounská péče je z právního hlediska zcela jiným institutem než osvojení. Pěstounská péče tvoří součást systému náhradní péče o děti, které z nejrůznějších důvodů nemohou setrvat v péči svých biologických rodičů. Svěření dítěte do pěstounské péče však právní vazby dítěte k jeho biologickým rodičům neruší. Právě naopak, právní řád jasně stanoví, že pěstounská péče by měla být podobně jako ústavní péče zásadně dočasná, přičemž žádoucím stavem je stabilizace poměrů v biologické rodině dítěte do takové míry, aby se do ní dítě mohlo vrátit. Za tímto účelem zákon pěstounům rovněž ukládá povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, pokud soud rozhodnutím nestanoví jinak. Stát odpovídá nejen za vytvoření systému náhradní péče, ale rovněž za zajištění jeho kvality. Stát proto nad pěstouny a způsobem, jímž zajišťují péči o dítě, vykonává vyšší míru dohledu než nad biologickými rodinami. Role státu ve vztahu k pěstounským rodinám však nemůže být pouze dohledová. Právě z tohoto důvodu stát vedle toho, že pěstounům ukládá řadu povinností, vytváří též pro ně určený systém pomoci a podpory, jehož fungování zajišťuje mj. i prostřednictvím dávek pěstounské péče nebo státního příspěvku na výkon pěstounské péče. V důsledku státního příspěvku mohou pěstouni skutečně mnoho služeb využívat zdarma. Znovu je však třeba zdůraznit, že se jedná o výraz té skutečnosti, že pěstounskou péči lze vnímat jako službu pěstounů, jejímž prostřednictvím stát naplňuje jeden ze svých závazků k dětem, které nemohou vyrůstat ve své biologické rodině.
Naproti tomu, primárním účelem osvojení je řešení statusového postavení dítěte, kdy dochází k právní konstrukci vazeb, které jinak existují mezi dítětem a jeho biologickými rodiči. Právní mocí a vykonatelností rozsudku o osvojení dítěte zanikají z hlediska práva veškeré vazby dítěte k jeho biologickým rodičům i jeho biologické rodině a na jejich místo nastupují osvojitelé a rodina osvojitelů. Z hlediska míry autonomie při zajišťování péče o dítě se osvojitelská rodina téměř neliší, na rozdíl od pěstounské péče, od rodiny biologické. Vyšší míra autonomie osvojitelské rodiny a nižší míra státního dohledu však nachází svůj odraz i v té skutečnosti, že osvojitelská rodina musí podobně jako biologická rodina zajistit pomoc a podporu svým dětem především vlastními silami.
Jistě máte pravdu v tom, že osvojené děti mají oproti dětem vyrůstajícím od narození ve svých biologických rodinách zvláštní potřeby, vycházející z traumat, jimiž si v raném dětství a v některých případech i v těhotenství bohužel musely projít. Ráda bych zdůraznila, že si vážíme všech osvojitelských rodičů, kteří jsou připraveni těmto dětem vytvořit rodinné zázemí a pomoci jim všechna tato traumata překonat. Jsem si vědoma toho, že služby nabízené pěstounům, se často mohou míjet s poptávkou osvojitelských rodin, ať již z hlediska své kapacity, tak i z hlediska svého zaměření. Z tohoto důvodu bylo přistoupeno ke změně vymezení okruhu cílové skupiny dotačního programu "Rodina a ochrana práv dětí", spravovaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak, že je od roku 2016 možné z tohoto dotačního programu podpořit i služby specificky zaměřené na rodiny s osvojenými dětmi. Zároveň bych ráda zmínila též to, že pro uspokojení specifických potřeb osvojených dětí, především zajištění terapie poruch vztahové vazby, je možné využívat i služby nabízené v rámci běžné sítě terapeutických služeb a nikoli pouze služby nabízené doprovázejícími organizacemi.
Pokud jde o vlastní přípravu budoucích osvojitelů, pak s Vámi musím souhlasit v tom, že kvalita příprav v současnosti do značné míry odvisí od konkrétního krajského úřadu, který přípravu zajišťuje. O sjednocení této praxe usilujeme nejen soustavným metodickým vedením krajských úřadů, ale rovněž prostřednictvím aktuálně realizovaného individuálního projektu Ministerstva práce a sociálních věcí "Systémový rozvoj a podpora nástrojů sociálně-právní ochrany dětí", který se v jedné ze svých aktivit zaměřuje právě na proces odborného posuzování žadatelů o osvojení nebo o pěstounskou péči, včetně přípravy k přijetí dítěte do rodiny, s cílem tento proces mezi jednotlivými krajskými úřady dále sjednotit a zprofesionalizovat, a to ku prospěchu přijímaných dětí a zajištění vyšší míry uspokojení jejich specifických potřeb.
Dovolte mi Vám závěrem své odpovědi poděkovat za veškerou péči a lásku, kterou svým dětem jako jejich osvojitelé věnujete a díky níž svým dětem nedocenitelnou měrou pomáháte překonat prožitá traumata a zvyšujete jejich šanci na to, že v dospělosti povedou šťastný, spokojený a úspěšný život.
S pozdravem
Mgr. Hana Jamrichová
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Komentáře
Celkem 0 komentářů