Vánoční miminko

Myslím, že velmi zajímavé je, ale také to, co jak to vnímají a prožívají rodiče adoptivní.

Protože jsem, tento proces ještě neměla tu čest zažít, poprosila jsem, aby mi tuto událost přiblížila jedna úžasná adoptivní maminka téměř roční holčičky.

Kouzelný telefon tomuto páru zazvonil v nádhernou dobu bylo to totiž měsíc před vánočními svátky. Při seznamování se spisem se budoucí rodiče dozvěděli, že holčička je dva a půl měsíce stará, zdravá a je v péči přechodných pěstounů.

Miminko nebylo v tuto dobu tedy ještě dle zákona právně volné, ale dle údajů ze spisu se dalo předpokládat, že osvojení nic nebrání. Takže se budoucí rodiče i přes trochu strachu který tam byl, rozhodli, že miminko chtějí přijmout.

Bylo velmi vzrušující vědět, že holčička je prvním miminkem, které přechodní pěstouni mají v péči a budou jej předávat.

Na základě telefonické dohody, proběhlo první seznámení u pěstounů doma o několik dní později. Setkání se účastnili pouze budoucí rodiče a pěstounka.

Miminko na začátku schůzky spalo ve vedlejším pokojíčku. Pro adoptivní maminku byla tato schůzka velmi příjemná a přínosná díky malému počtu zúčastněných a vzájemným sympatiím s pěstounkou. Na začátku schůzky probrali skutečnost, že by předávání časově mohlo skončit před vánočními svátky. Taková představa se líbila oběma stranám.

Následně, už pěstounka šla probudit a přinést rodičům miminko.V klidu a bez zasahování dala nové rodině prostor na to se poznat. Následovaly velmi silné chvíle seznámení rodičů a jejich dcery. 

Poprvé ji drželi v náručí, poprvé si ji nakrmili a uspali.

Před odjezdem, poprosila pěstounka adoptivní maminku, aby příště přivezla pro miminko peřinku a polštářek. Peřinky dala pěstounka malé do postýlky, aby na nich ulpěla její vůně. Tento akt usnadnil miminku změnu prostředí tím, že když v těchto peřinkách následně spinkalo v nové postýlce stále tu byla ta známá vůně.

Po této schůzce požádali budoucí osvojitelé soud o svěření holčičky do jejich péče.

Následoval víkend, kdy adoptivní rodiče přespali v domě přechodných pěstounů v pokojíčku k tomu uzpůsobeném.Během této doby mohli plně pečovat o svou dceru - ve dne i v noci. Budoucí maminku to velmi uklidnilo, protože si ověřila že péči o miminko, které bylo klidné a usměvavé velmi dobře zvládne.

Pěstounka novým rodičům předávala všechny informace které se týkaly péče o dceru. O tom co ráda má a co nemá, jakou používá kosmetiku, mléko, jak ji uspává na co je zvyklá a tak dál.

Mamince to v následné péči o dcerušku moc pomohlo, mnoho aktivit prováděla dlouhou dobu stejně a až po čase je v případě potřeby citlivě měnila.

Pěstouni byli velmi vstřícní a snažili se dát nové rodině co nejvíce prostoru a času pro navázání vztahu. Přesto se u přechodných pěstounů maminka necítila plně uvolněná, přece jen byli to pro ni i přes vzájemné sympatie stále cizí lidé.

Ve chvíli, kdy bylo miminko soudně svěřeno do péče budoucích osvojitelů nastal čas,aby tuto skutečnost maminka oznámila svému zaměstnavali. Byla totiž ve zkušební době a na adoptivní maminky zákon s ochranou lhůtou po ukončení zaměstnání velmi nešťastně pamatuje. Délka ochranné lhůty (přiznání PPM po ukončení pracovního poměru) v takovém případě je pouze sedm dnů (v případech jiných těhotenství a porodu je to 180 dnů). Oznámit tuto skutečnost zaměstnavateli s tím,že den ze dne odcházíte je tedy velmi těžké a nepříjemné.

Za miminkem se jeli rodiče znovu podívat opět o víkendu. Tentokrát na kratší návštěvu s ohledem na časové možnosti pěstounů.

Následovalo několik dní čekání na nabytí právní moci listiny na základě které bylo miminko svěřeno do péče budoucích osvojitelů. Tento den vyšel na 23 prosince.V této chvíli bylo možné aby přechodní pěstouni miminko předali adoptivním rodičům.

Přišel tedy den D. Poslední návštěva u přechodných pěstounů, která byla zakončena odjezdem miminka do nového domova. Pro adoptivní maminku to byla směsice různých pocitů radosti, strachů.. Především na pěstounovi bylo vidět, jak moc se ho tato událost dotýká. Pěstounka se jim svěřila, že odchod miminka oplakala.

Maminka si pěstounů velmi váží, za to že u nich její dcera mohla strávit první dny a týdny svého života. „Pro tahle odmítnutá miminka je skvělé, že je takhle někdo opláče, že je někdo kdo je měl v srdci...“

Rodiče si dcerušku přivezli 24.12 nádherný vánoční dárek! Celý proces předávání tedy trval čtrnáct dní. První dva dny to bylo klidné a spokojené miminko.

Následoval, ale měsíc, kdy byla holčička velmi neklidná a plačtivá. Maminka si to vysvětluje tím, že holčička byla, už na pěstouny navázána a zjistila, že její lidé jsou pryč! Nepomáhalo nošení, tulení, šátkování, nepomáhalo nic. Lékem zde byl pouze čas.

Po měsíci se naštěstí situace uklidnila a dnes je to opět šťastné a spokojené dítko.

Maminka sama dodává „Netuším, jestli by tenhle proces předávání šel nějak změnit. Osobně si nedovedu představit, že by malá pochopila jen z našich návštěv, že od někdy už bude stále u nás.“

Zde si dovolím jednu myšlenku závěrem. Z mého pohledu by miminku v přechodu pomohlo několik následných návštěv pěstounky bezprostředně po předání v novém domově.