Poruchy attachmentu

Dokázal křičet i čtyři hodiny v kuse kvůli úplně banálním věcem. Jako třeba, abychom ještě jednou pustili písničku, kterou slyšel – v rádiu. Pokud jsme jeho přání nesplnili - křičel. A křičel. A křičel. Pak začal házet věci, které byly okolo,“ odhaluje autorka knihy nelehké dětství svého adoptivního syna. Dnes tu pro Vás mám nový článek, za který chci moc poděkovat jedné úžasné dobré duši, která mi s blogem začala pomáhat - Marie… Celý článek ›

"Syn jako by na světě chtěl být na vše sám. Celý den se mi nepodíval do očí a důsledně trval na tom, abych mu s ničím nepomáhala. To, co jen trochu zvládl, se snažil dělat nebo řešit sám. Nikdy se nestyděl. Prostě šel za cizím člověkem a domluvil se s ním, co zrovna potřeboval. Měla jsem pocit a také strach, že by klidně odešel s cizím člověkem domů a za mnou by se ani neohlédl." Dnešní příběh ke mně přišel sám. O svém trápení mi napsala… Celý článek ›

„Od psycholožky vím, že strach je první negativní emoce, kterou miminka cítí. Bohužel, i když si dítě vědomě tyto zlé zážitky nepamatuje, zůstanou uložené hluboko v podvědomí a vrací se.“ O tom že, mateřská intuice funguje velmi dobře u biologických maminek, tak nějak nepochybuji. Vztah a napojení k tomu vedoucí vznikne již v děloze a po porodu plynule přechází do toho pouta lásky a důvěry, které každé dítě tolik potřebuje. Tak je to v ideálním… Celý článek ›

Nikdy bych nevěřila jak moc důležité pro celý budoucí život je to, jak jste citově navázaní na své rodiče. Jak jim důvěřujete, věříte jim, že tu budou v dobrém i zlém a můžete se na ně vždy a za všech okolností spolehnout. První roky života, především kojenecký věk, je tomto ohledu opravdu zásadní. Dítě přichází na svět bezmocné, odkázané na pomoc a péči svých nejbližších. Maminka v ideálním případě reaguje vnímavě a citlivě na… Celý článek ›