Úvahy o adoptivním rodičovství

Syn mé velmi dobré přítelkyně a adoptivní maminky strávil první měsíce svého života sám v nemocnici v inkubátoru. Strávil tak i své první vánoce. Když se dívám na jeho fotku z té doby, chce se mi plakat. Sám na vánoce bez mámy a ona někde jinde bez něho. Tenkrát netušila, že vůbec existuje. Jen věděla, že si moc přeje, aby k ní přišel ... S blížícími se vánoci se mi otvírá velká bolavá otázka. Jak se asi cítila moje maličká dcera loni o… Celý článek ›

„To je otázka, na kterou hledám odpověď, už několik let. Asi je v tom naše obrovské zbožné přání věřit, že zrovna naše dítě ústavní péče nijak nepoznamenala, a že zrovna ono bylo tak odolné, že z ní vyšlo bez šrámů na duši.“ Poslední dobou mě stále více fascinuje jeden fenomén, který je typický pouze a jen pro nás osvojitele. Pěstouni to mají jinak. O čem mluvím? O našich dětech. Naše děti jsou úžasné, milované, vymodlené, dlouho… Celý článek ›

K napsání dnešní úvahy mě vede článek, který se mi nedávno dostal do ruky a měl trochu mrazivý název - „Představte si, že by Vás Vaše dítě nemělo.“ Bylo velmi zajímavé, mrazivé a děsivé ho číst. Tyhle myšlenky se mi totiž vkrádají do hlavy už dávno. Vždy jsem je ale jen zděšeně odehnala. Až tenhle článek mě donutil si to celé zkonkretizovat ...Když se před několika lety řešila situace mé dcery, bylo přechodné pěstounství ještě v… Celý článek ›

Ta malá osůbka se několik týdnů trápila tím, že je ve své vlastní rodině jiná. Nepodobná mámě ani tátovi. Přitom v předškolním věku si děti prochází fází, kdy se tak moc chtějí a potřebují podobat jednomu z rodičů. Je to přirozené, normální a tak bolavé, když je to jinak. Dnes si dovolím napsat jednu malou úvahu týkající se toho,jak pracovat u dětí s faktem, že jsou adoptované. V mém vlastním životě je toto téma v posledním roce velmi živé… Celý článek ›

V blízké rodině očekáváme narození miminka a vlastně i my na jedno čekáme, jen tak nějak nevíme, kdy. Zvláštní, radostná, krásná a taky trochu těžká situace pro adoptivní maminku čekatelku. Možná znáte. Mě v tomhle období moc pomáhá dělat si z celé situace legraci. Já totiž obdržím jednoho krásného novorozence bez toho, aby mi bylo špatně, mohla jsem nebo nemohla jíst, co mě napadne, bez toho, abych přibrala xx kilogramů a hlavně bez… Celý článek ›

„Je to celé, jako bychom dostávali návod na pračku, kterou si pořídíme až za dva tři roky!“ K článku, který se věnoval dokonalým přípravám na náhradní rodičovství, a naleznete jej zde, jsem dostala tuto velmi zajímavou a konstruktivní reakci, moc za ni děkuji!Reakce byla myšlena především tak, že většina informací, které se v přípravách dozvíme, se nám do doby, než se staneme rodiči, z hlav opět vykouří. Navíc, když ještě nejsme (náhradními)… Celý článek ›

Díky blogu, který právě čtete, jsem dostala další velmi zajímavou reakci. Tentokrát mi nepsal žádný adoptivní rodič ani čekatel. Psala mi budoucí adoptivní teta. Dotaz byl velmi zvláštní a pro mě nádherný - empatický. Budoucí teta chtěla vědět, jak může pomoci adoptivní mamince v čekání - jestli se má ptát nebo neptat. Co je vlastně před a po schválení čeká? Chtěla celému procesu rozumět. A jako poslední věc ji zajímalo, jak nejlépe jednou, až ta… Celý článek ›

Dnes chci napsat úvahu na téma - čekání. O čem mluvím? O době, která nastane po úspěšném dokončení přípravy pro žadatele o osvojení. Dostali jste papír s razítkem na to, že jednou budete rodiči. Kdy to bude? Kdo ví. Tahle doba může trvat měsíc, rok, dva roky i více. Jak tuhle dobu přežít v duševním zdraví a ještě ji efektivně využít? Jak tuhle dobu „úředního těhotenství“ trávíte? Napíšu Vám, jak jsem ji trávila já. A nebylo to tedy nic… Celý článek ›

Biologičtí rodiče. Tohle téma chci nakousnout už velmi dlouho. S tímhle přízrakem – přízrakem té druhé biologické mámy, žijeme my, mámy náhradní, každý den. Když bylo dceři šest týdnů, uvědomila jsem si, že někde po zemi, možná docela blízko, chodí žena, která si nechala uměle zastavit laktaci, mléko, které mělo být pro moji dceru, zatím co já ji musím krmit mlékem umělým. To byl pocit! Na dceřiny první narozeniny jsem přemýšlela, zda i… Celý článek ›

Dnes bych ráda otevřela jedno velice niterné a citlivé téma, možná i tabu. Nemluví se o něm ani mezi adoptivními mámami, a když, tak jen v náznacích. O čem chci psát? Dnes po změně zákona je možné, aby rodina přijala dítě přímo z porodnice. Dle mého názoru, pokud to jde, mělo by dítě jít k náhradním rodičům právě touto cestou - cestou přímou a co možná nejdříve po porodu. Do budoucna tak dítě vchází s minimální prognózou problémů, které se… Celý článek ›