Adopce do naha

„Byl to šok, celé dva dny jsem se odhodlávala ke konfrontaci s rodiči. Bála jsem se, že jim to ublíží, zároveň jsem měla hrozný pocit zrady, že celý život žiji ve lži.“ Za možnost zpracovat tento životní příběh jsem velmi vděčná. Tím, že jsem sama adoptivní mámou, prožívala jsem při jeho psaní velmi zvláštní a intenzivní pocity, jako bych si časoprostorem povídala se svou vlastní, už dospělou dcerou … O svůj příběh se se mnou totiž… Celý článek ›

„V kojeneckém ústavě jsme dostali přesně jedno nahé dítě, průkazku pojištěnce, zdravotní průkaz a kapky do nosu s antibiotiky, kterými se v té době miminko léčilo. Jinak vůbec nic. „ Kouzelný telefonPomalu se blížily další vánoce, když Růžence jednou večer zazvonil telefon. „Paní Růženko, sedněte si prosím.“ „Ale já sedím!“ „Máme pro vás miminko, je mu půl roku, je okaté tmavovlasé a prostě nádherné!“Růženka všechny další… Celý článek ›

„Jizvy a poškozený lymfatický systém tu budou už napořád, ale s tím se dá žít." Tento příběh jsem chtěla zpracovat už velmi dlouho. Myslím si totiž, že by mohl pomoci (nejen) žadatelům, kteří na své dítě teprve čekají a propadají pocitům beznaděje, zda se z nich vůbec někdy ti rodiče stanou. Věřím totiž, že za každým adoptovaným dítětem je silný životní příběh a tento má sílu hned v několika směrech. O svůj příběh se se… Celý článek ›

„Od psycholožky vím, že strach je první negativní emoce, kterou miminka cítí. Bohužel, i když si dítě vědomě tyto zlé zážitky nepamatuje, zůstanou uložené hluboko v podvědomí a vrací se.“ O tom že, mateřská intuice funguje velmi dobře u biologických maminek, tak nějak nepochybuji. Vztah a napojení k tomu vedoucí vznikne již v děloze a po porodu plynule přechází do toho pouta lásky a důvěry, které každé dítě tolik potřebuje. Tak je to v ideálním… Celý článek ›

Nikdy bych nevěřila jak moc důležité pro celý budoucí život je to, jak jste citově navázaní na své rodiče. Jak jim důvěřujete, věříte jim, že tu budou v dobrém i zlém a můžete se na ně vždy a za všech okolností spolehnout. První roky života, především kojenecký věk, je tomto ohledu opravdu zásadní. Dítě přichází na svět bezmocné, odkázané na pomoc a péči svých nejbližších. Maminka v ideálním případě reaguje vnímavě a citlivě na… Celý článek ›

Tento příběh bohužel není můj, ale velmi mě zaujal. Nejvíce tím, že zde adoptivní maminka zvládla kojit, už větší miminko, které bylo zvyklé na flašku s mlékem. Za překlad a učesaní příběhu moc děkuji dvou dobrým duším! Když jsme se s partnerem rozhodli vrhnout se do procesu adopce, byla jsem velmi překvapená, když jsem v knize „First steps in Parenting the Child who Hurts“ (První kroky v rodičovství dítěte, které bolí) četla o tom, že je možné a… Celý článek ›

Jsem žena, která nikdy nebyla těhotná a nikdy nerodila. I přes to jsem mámou úžasné holčičky za což jsem osudu nesmírně vděčná. Kojení nám chybí oběma, cítím a vidím to. Díky kontaktnímu a respektujícímu rodičovství jsme dohnaly opravdu mnohé a myslím že vztah který jsme si spolu vybudovaly mohu nazvat silným a nádherným. Proč chci tedy kojit své přijaté dítě? Důvodu je mnoho. Mateřské mléko je jednoduše mnohem zdravější a pro výživu miminka… Celý článek ›

Jsme adoptivní rodiče dětí, které do naší rodiny přišly v několika týdnech nebo i měsících života z kojeneckého ústavu. Dětí, které mají za sebou různou minulost, většinou dětí v těhotenství nechtěných, poznamenaných závislostí svých biologických matek na omamných látkách. Dětí, které v prvních dnech, týdnech, někdy hůř i měsících svého života neměly svou pečující osobu (mámu). Prostě dětí se zraněnou duší. Vážená paní… Celý článek ›

O špatných genech slyšel nějakou nehezkou historku snad každý adoptivní rodič. Mně se to stalo v době, kdy jsme nad náhradním rodičovstvím teprve uvažovali. Osobně jsem poznala jinou adoptivní maminku s více dětmi - s nejstarším dítkem na prahu dospělosti. Dítko přijala rodina z kojeneckého ústavu jako půlroční miminko. Maminka o dětech mluvila s láskou a hrdostí a také takovou tou moudrostí těch, co ví a mají něco za sebou ... Napadlo mě zeptat se, jak… Celý článek ›

O napsání dnešního článku mě poprosila jedna úžasná adoptivní maminka. Sama otevřela jedno velmi zajímavé, intimní a hodně bolavé téma. Někde jsem četla krásnou větu „ děti v srdci narozené“. Jak dlouho, ale trvá, než ty nám ty naše děti v tom srdci vyrostou? Biologické děti rostou v bříšku devět měsíců, během kterých si jejich maminky s těmi maličkými bytůstkami budují vztah, na který po porodu ve většině případů plynule naváží. Z nás… Celý článek ›